Po týdnu za volantem MG HS Plug-in Hybrid mi v hlavě neutkvěl především jeho výkon ani seznam výbavy. Nejvýraznější vzpomínkou zůstalo ticho v kabině a lehkost, s jakou tohle SUV zvládalo každodenní cestování. Přitom jsem k němu zpočátku přistupoval s jistou rezervou. Vrcholná motorizace bývá nejdražší a technicky nejsložitější, ale nejlepší volbou se tím automaticky nestává. Zajímalo mě proto hlavně to, jestli připojení nabíjecího kabelu přináší v praxi dost výhod, aby dávalo smysl sáhnout právě po této verzi.
MG dnes nabízí dost široký výběr pohonů, od běžných benzinových motorů přes hybridy až po elektromobily. Model HS přitom stojí na vrcholu jeho nabídky konvenčně pojatých automobilů. Ve druhé generaci už na mě nepůsobí jako vůz, který se musí omlouvat za svůj původ nebo lákat pouze nízkou cenou. Má vlastní argumenty a některé z nich dokážou překvapit i člověka, který pravidelně střídá auta zavedených značek.
Neznamená to, že bych během testu nenarazil na nedostatky. Některé drobnosti v ovládání vyžadují zvyk a přehnaně aktivní asistenti mi dokázali pokazit náladu. Základní dojem z auta však zůstával velmi dobrý. A čím více kilometrů přibývalo, tím lépe jsem chápal, na jakého zákazníka HS míří.
Nejdřív pohodlí, teprve potom výkon
Začnu tím, co mě na autě oslovilo nejvíc. MG se nesnažilo postavit rodinné SUV, které bude za každou cenu předstírat sportovní náčiní. Podvozek dostal především úkol zpříjemnit posádce cestování a podle mé zkušenosti ho plní velmi dobře.
Vpředu pracují vzpěry MacPherson s odlehčenými hliníkovými rameny, vzadu víceprvkové zavěšení. Tlumiče mají pevně danou charakteristiku a pružiny působí robustněji, výsledné naladění ale rozhodně není tvrdé. Drobné nerovnosti HS přejíždí s příjemným nadhledem. O větších výmolech už posádka ví, ani tehdy však nepřicházejí nepříjemně ostré rány.
Mohlo by vás zajímat
Vyšší hmotnost plug-in hybridního provedení se samozřejmě nedá úplně schovat. Jakmile začnete zatáčky projíždět svižněji, karoserie se výrazněji nakloní a připomene vám, že vezete poměrně velké SUV s baterií. Reakce přesto zůstávají srozumitelné a nezáludné. Auto vás ničím nezaskočí, jen přirozeně naznačí, že mnohem lépe se cítí při plynulé jízdě.
K pohodě na palubě zásadně přispívá odhlučnění. Plug-in hybrid je v tomto směru ještě o něco dotaženější než ostatní varianty a během testu jsem si toho všímal opakovaně. Vlastně jsem chvílemi přemýšlel, kdy jsem naposledy seděl v SUV, které by na mě působilo tak tichým dojmem. Právě spojení klidné kabiny a pohodlného podvozku považuji za jednu z největších předností celého auta.
Sílu má, jen ji nedává neustále najevo
Pod kapotou se o práci dělí přeplňovaný benzinový čtyřválec o objemu 1,5 litru a elektromotor. Spalovací jednotka poskytuje 143 koní, elektrická část přidává výkon 184 koní. Výsledkem jejich spolupráce je systémových 272 koní a maximální točivý moment 365 Nm.
Při prvních kilometrech ovšem takovou porci výkonu příliš nevnímáte. Základní nastavení plynového pedálu je zdrženlivé a na běžné pobídnutí pravou nohou reaguje vůz spíše rozvážně. Občas jsem měl skoro pocit, že se mu do zrychlování nechce. Ve skutečnosti jde hlavně o naladění, které upřednostňuje klid a hospodárnost.
Stačí pedál sešlápnout naplno a charakter auta se rychle změní. Najednou je zřejmé, že výkonová rezerva nechybí. Zrychlení z klidu na 100 km/h přibližně za sedm sekund ostatně není na rodinné SUV vůbec špatné. Při předjíždění nebo připojování do rychlejšího provozu tak HS umí zabrat podstatně důrazněji, než naznačují jeho běžné reakce.
Pokud vám pozvolný nástup výkonu nevyhovuje, pomůže režim Sport. Odezva na plyn se zostří a k dostupné síle se dostanete snáz. Ani tehdy však auto neztrácí kultivovanost, která k jeho celkovému charakteru dobře sedí.
Významnou proměnou prošlo také převodové ústrojí. Předchozí desetirychlostní řešení vystřídala multimódová převodovka se dvěma stupni pro spalovací motor, které odpovídají přibližně čtvrtému a šestému převodu, a jedním pevným převodem pro elektromotor. Technický popis může znít komplikovaně, při řízení však nic složitého řešit nemusíte. Souhra obou pohonů funguje překvapivě plynule.
Elektřinu si umí šetřit na vhodnou chvíli
Způsob hospodaření s energií mě zaujal možná ještě více než samotná dynamika. V hybridním režimu se MG nechovalo jako auto, které chce za každou cenu co nejrychleji vyčerpat nabitou baterii. Spíše připomínalo klasický hybrid, jen s podstatně větší zásobou elektrické energie.
Při vyšších rychlostech dostával více prostoru benzinový motor, zatímco elektromotor výrazněji pomáhal například při zrychlování. Systém současně poměrně často využíval vhodné provozní situace k dobíjení akumulátoru spalovacím motorem. Na displeji jsem tak opakovaně sledoval, že odhadovaný elektrický dojezd během jízdy zase narůstá.
Přitom jsem nepozoroval, že by kvůli tomu spotřeba benzinu vystřelovala k nějakým dramatickým hodnotám. Nejde pochopitelně o energii zdarma, ale o způsob, jakým si pohon rozděluje práci a udržuje rezervu elektřiny pro další využití. V praxi na mě tato strategie působila promyšleně.
U plug-in hybridů není podobné chování samozřejmostí. Některé vozy dávají elektrické jízdě výraznou přednost a baterii vyčerpají poměrně rychle. HS si při testu s dostupnou energií počínalo zdrženlivěji a do jeho zaměření na pohodlné cestování mi to dobře zapadalo.
Téměř devadesát kilometrů bez benzinu
Kdo chce využívat především elektřinu, může samozřejmě zvolit samostatný elektrický režim. V něm dostává přednost trakční baterie typu LFP s kapacitou 21,4 kWh. Udávaný dojezd na jedno nabití činí 100 kilometrů.
Já jsem během zářijového testování, kdy se teploty pohybovaly přibližně kolem 13 °C, opakovaně ujel necelých 90 kilometrů. To už je vzdálenost, která dokáže pokrýt značnou část každodenního ježdění. Pro řadu řidičů může znamenat cestu do práce, návrat domů i běžné pochůzky bez nutnosti zapojovat benzinový motor.
Doplnění energie z wallboxu střídavým proudem zabere přibližně čtyři hodiny. Při domácím nabíjení přes noc nebo během delšího stání to nepředstavuje zásadní problém. Podpora rychlého stejnosměrného nabíjení však chybí a osobně ji počítám mezi slabší stránky auta.
Krátkou zastávku na delší cestě tak k výraznému doplnění baterie nevyužijete. HS zkrátka nejlépe funguje v režimu, kdy ho připojíte tam, kde by stejně několik hodin stálo, a na delších trasách necháte spolupracovat oba zdroje pohonu.
Spotřeba potěšila i po odpojení kabelu
Během testu jsem absolvoval zhruba tisíc kilometrů, přičemž velkou část tvořily dálnice a rychlostní komunikace. Při pravidelném nabíjení vyšel výsledný průměr na 4,6 litru benzinu a 6,1 kWh elektřiny na 100 kilometrů.
Je potřeba vnímat obě hodnoty společně. Samotná spotřeba benzinu totiž u nabíjeného plug-in hybridu nevypovídá o celkových energetických nárocích. I s tímto dodatkem na mě ale výsledek udělal dobrý dojem, zvlášť vzhledem k charakteru tras, velikosti auta a dostupnému výkonu.
Zajímalo mě také, co se stane, když nabíjecí kabel zůstane ležet v kufru. Bez externího dobíjení se spotřeba pohybovala kolem šesti litrů benzinu na 100 kilometrů. Ani v takové situaci tedy HS nezačalo působit jako těžké benzinové SUV, které s sebou pouze zbytečně vozí elektrickou techniku.
Hybridní soustava si průběžně udržovala určitou energetickou rezervu v akumulátoru a dál využívala elektrickou pomoc. Právě rozumnou spotřebu při jízdě bez nabíjení považuji za důležitou vlastnost pro každého, kdo s autem pravidelně vyráží i na delší cesty.
Elegantní karoserie, která nepotřebuje přehánět
Když jsem si HS prohlížel zaparkované, opakovaně jsem se přistihl, že se mi jeho vzhled líbí víc, než jsem čekal. Není přehnaně výstřední, ale rozhodně nepůsobí nezajímavě. Široká maska a úzké přední LED světlomety mu dodávají sebevědomý výraz, zatímco propojená zadní světla pracují s výrazným motivem písmene X.
Druhá generace je proti předchůdci o 45 mm delší a o 14 mm širší, současně se snížila o 30 mm. Rozvor narostl o 45 mm. Tyto změny pomohly proporcím: auto působí rozkročeněji, uhlazeněji a celkově dospěleji. Delší rozvor se navíc pozitivně projevuje také uvnitř.
Plug-in hybrid své technické odlišnosti nevystavuje nijak okázale. Prozradí ho především nabíjecí konektor na levé straně a specifické provedení bočních prahů. Jinak zůstává stejným elegantním SUV, bez potřeby upozorňovat okolí na elektrickou část pohonu.
Přiznám se, že při pohledu na něj mi několikrát proběhla hlavou i otázka, proč bych měl automaticky sáhnout po výrazně dražším Kodiaqu. Samotný design samozřejmě o výběru rodinného auta nerozhodne, ale HS už podle mě dokáže zaujmout i jinak než pouhou cenovkou.
Kabina umí udělat dobrý první dojem
Testovaný exemplář měl hnědý interiér za příplatek 12 000 korun a právě ten výrazně pomáhal celkovému dojmu. V kombinaci s černou stropnicí působila kabina útulně a hodnotně. Materiály byly příjemné, jednotlivé části dobře slícované a při prvním usednutí jsem neměl pocit, že bych musel hledat omluvy pro nějaké výrazné ústupky.
Přední sedadla nabízejí vyhřívání a v nejvyšší výbavě také elektrické nastavení. Vyhovovala mi i při delších cestách. Jejich boční vedení není příliš výrazné, takže při rychlejším průjezdu zatáčkou tělo nepodepřou tak pevně jako sportovněji tvarované sedačky. V pohodlně zaměřeném SUV mi to ale nepřipadalo jako zásadní nedostatek.
Ještě důležitější může být pro rodinné využití druhá řada. Místa před koleny, nad hlavou i v oblasti ramen je dostatek a zadní část kabiny rozhodně nepůsobí stísněně. Prostor patří k silným stránkám HS a prodloužení rozvoru tu dává velmi dobrý smysl.
Určitý kompromis přichází až u zavazadelníku. Zatímco spalovací varianty mají objem 507 litrů, plug-in hybrid nabízí 441 litrů. Rozdíl tedy existuje, ale při běžném používání mě omezoval méně, než by mohla samotná čísla naznačovat. Kufr má praktický tvar a jeho využitelnosti pomáhá i kvalitní čalounění podlahy a bočních stěn. Při několika běžných nakládkách jsem neměl důvod si stěžovat.
Displeje fungují dobře, asistenti umějí zlobit
Palubní desce dominují dvě obrazovky s úhlopříčkou 12,3 palce, zasazené do společného širokého panelu. Displej před řidičem zastupuje přístrojový štít a kromě běžných jízdních údajů zobrazuje také informace o hybridním pohonu, včetně zbývajícího dojezdu na benzin a elektřinu.
Prostřední obrazovka soustřeďuje většinu dalších funkcí. Najdete v ní navigaci, multimédia, klimatizaci i zobrazení parkovacího systému. Prostředí komunikuje česky, reakce jsou svižné a k dispozici je bezdrátové připojení přes Android Auto i Apple CarPlay.
Méně nadšení ve mně vyvolávalo vypínání některých asistentů. Pro upozorňování na rychlost podle dopravních značek nebo sledování pozornosti řidiče bych ocenil snadno dostupné zkratky. Procházet kvůli tomu jednotlivé nabídky není příliš pohodlné, zvlášť když vás systém začne obtěžovat krátce po rozjezdu.
Nejvýmluvnější byla situace, kdy mi auto už po zhruba dvou minutách jízdy doporučovalo bezpečnostní přestávku. V tu chvíli jsem pro jeho starostlivost opravdu neměl velké pochopení. Právě podobné zásahy dokážou narušit jinak velmi příjemné soužití s vozem.
Trochu trpělivosti vyžaduje také multifunkční volant. Samotný věnec má příjemnou tloušťku, dobře se drží a volant lze nastavit výškově i podélně. Zploštění horní i spodní části mu dodává sportovnější vzhled, vyhřívání však ve výbavě chybí.
Dva ovládací joysticky na jeho ramenech nejsou zpočátku úplně samozřejmé. Podle zvolené funkce mohou měnit hlasitost, procházet nabídky nebo obsluhovat jiné nastavení. Naučit se jejich logiku lze, jen to není systém, se kterým bych si rozuměl okamžitě.
Cena je silný argument, celek ještě silnější
Benzinové HS s manuální převodovkou začíná v uvedeném ceníku na 674 900 korunách, provedení s automatem stojí od 734 900 korun. Za plug-in hybrid zaplatíte nejméně 949 900 korun a vyšší výbava vychází na 999 900 korun.
Vrcholná výbavová verze se tedy svou základní cenou těsně vejde pod milion. S příplatky už lze tuto hranici překročit, což platí i při přidání hnědého interiéru testovaného vozu. Přesto je poměr ceny, výkonu, prostoru a nabízené techniky jedním z hlavních důvodů, proč by MG nemělo při výběru podobného SUV zapadnout.
Po týdnu ježdění bych však jeho přínos nezúžil pouze na výhodnou nabídku. Mnohem podstatnější pro mě bylo, jak dobře jednotlivé vlastnosti fungovaly dohromady. Pohon měl dost síly, spotřeba zůstávala rozumná i bez nabíjení a na elektřinu jsem dokázal absolvovat podstatnou část běžných cest. K tomu se přidalo pohodlí, prostorná kabina a odhlučnění, které mě oslovilo ze všeho nejvíc.
Mohlo by vás zajímat
Pár věcí bych změnil. Především bych uvítal méně dotěrné asistenty, jednodušší přístup k jejich nastavení a možnost rychlého nabíjení. Žádná z těchto výhrad ale nepřevážila dobrý dojem z každodenního používání.
MG HS Plug-in Hybrid na mě nakonec zapůsobilo jako povedené rodinné SUV, které má jasně srovnané priority. Umí být svižné, ale mnohem raději vás nechá cestovat v klidu a pohodlí. A právě tím mě přesvědčilo víc než samotnými technickými údaji.
