Od šestisetkoňového BMW na velkých kolech bych čekal, že mi na první rozbité okresce připomene cenu za sportovní podvozek. Jenže právě na obyčejné silnici začalo dávat elektrické i4 M60 xDrive největší smysl. Umí být tiché, pohodlné a na dlouhé cestě příjemně nenáročné. Když se pak objeví prostor předjet, dva elektromotory připomenou, jak málo času potřebuje 601 koní k tomu, aby se auto dalo pořádně do pohybu.
Za volantem jsem si nejdřív všiml toho, jak snadno se s nejsilnější i4 jede normálním tempem. Akcelerátor se v komfortním režimu dávkuje jemně, auto se rozjíždí hladce a v kabině je klid. Na vůz, který zvládne zrychlit na 100 km/h za 3,7 sekundy, působí v běžném provozu skoro nenuceně. Pro mě je právě tahle vlastnost důležitější než čas naměřený při rozjezdu. Zrychlení z místa člověka ohromí během pár sekund. Pohodlí, odhlučnění a chování podvozku vnímá po celou dobu, kterou v autě stráví.
BMW představilo elektrickou i4 v roce 2021 a od premiéry ji průběžně upravuje. V létě 2025 převzala verze M60 xDrive roli dosavadní M50. Označení na víku kufru se změnilo o jednu číslici, výkon poskočil o 57 koní. Už M50 přitom měla dynamiky na rozdávání. Novinka tak měla při testu zajímavější úkol než obhájit další navýšení výkonu. Zajímalo mě, kolik z té síly dokáže využít na běžné silnici a jak se s ní bude žít ve chvílích, kdy se zrovna nikam nespěchá.
Podvozek, který bych si přál i na horších silnicích
Na českých okreskách mě nejvíc překvapilo, kolik práce za posádku odvede adaptivní podvozek M. Kola testovaného auta byla dost velká na to, abych si před každým příčným spojem automaticky připravil záda na ránu. Většinu běžných nerovností ovšem i4 přejede s klidem a zadní vzduchové odpružení pomáhá udržet pohodlí i tam, kde není asfalt právě ukázkový. Ostrou hranu přes nízkoprofilové pneumatiky samozřejmě ucítíte. V komfortním nastavení mě však překvapilo, jak málo si podvozek jinak říká o pozornost.
Mohlo by vás zajímat
Na dálnici z toho těží celé auto. Drží směr, nepotřebuje časté korekce volantem a dobré odhlučnění dovolí posádce v klidu mluvit i ve vyšším tempu. Právě tady nejlíp vynikne charakter rychlého cestovního Gran Turisma. Přepnutí do sportovního režimu zpevní tlumiče a zostří odezvu pohonu, takže na hladkém asfaltu působí i4 soustředěněji. Na běžné cestě bych přesto většinu času zůstal u komfortního nastavení. Auto má i v něm dostatečně pevnou oporu a svižná jízda nepotřebuje tužší podvozek za každou cenu.
Příjemné je i to, že se za volantem nemusíte pořád rozhodovat, jaký režim se zrovna hodí. Běžná trasa jen málokdy vede od začátku do konce po stejně kvalitním povrchu. Střídá se nový asfalt, záplaty a úseky, na kterých je člověk rád za každou trochu poddajnosti. V i4 jsem se na takové silnici mohl věnovat řízení a nemusel kvůli několika kilometrům hezkých zatáček hned sahat po jiném nastavení.
V táhlém oblouku působí BMW jistě. Baterie v podlaze snižuje těžiště, pohon všech kol pomáhá přenést výkon na asfalt a řízení vede auto přesně tam, kam ho pošlete. Skutečnou hmotnost okolo 2,3 tuny jsem začal vnímat hlavně při rychlém střídání směru a v utažených zatáčkách. Jakmile má karoserie během krátké chvíle změnit směr podruhé, je znát, jak velkou masu musí podvozek usměrnit. Hranice přilnavosti leží vysoko, ale o tom, co se na ní právě děje mezi asfaltem a předními pneumatikami, zprostředkuje volant poměrně málo informací.
Právě v tom mám raději klasická sportovní BMW. V M3 cítím přes volant víc z práce přední nápravy a reakce auta ke mně přicházejí bezprostředněji. V i4 je řízení přesné a jeho úkol usnadňuje obrovská trakce i dobře naladěná elektronika. Výsledkem je hodně rychlé auto, v němž člověk zůstává za volantem klidný i v tempu, které by za jiných okolností vyžadovalo mnohem víc práce. Zatáčky mě s ním bavily, jen jsem si po nich daleko častěji vybavil suverenitu celého auta než některý konkrétní vjem z volantu.
Předjíždění řekne o pohonu víc než sprint na stovku
Každá náprava má vlastní elektromotor. Společně dávají až 442 kW neboli 601 koní a 795 Nm. To už jsou hodnoty, které bych ještě před pár lety čekal u pořádného osmiválcového sporťáku. V i4 je podstatné, jakým způsobem se tah dostaví. Sešlápnete akcelerátor a záda se hned opřou do sedadla. Odpadá prodleva při podřazení, čekání na správné otáčky i nástup turba. Na rychloměr stačí krátký pohled a velmi brzy nastane čas povolit pravou nohu.
Údaj 3,7 sekundy z nuly na stovku dobře vystihuje brutalitu rozjezdu. V provozu mě ještě víc zaujalo pružné zrychlení. I ve chvíli, kdy už jedete dálničním tempem, stačí při předjíždění pohnout nohou a auto má pořád odkud brát. Tah se dostaví okamžitě a ve vyšší rychlosti působí stejně samozřejmě jako při výjezdu z obce. Přitom se dá využívat po malých dávkách. Při plynulé práci s pedálem dokáže člověk vézt posádku v klidu a nechat celých 601 koní v záloze.
Velkou roli v tom, jak rychlost vnímáte, hraje ticho. U spalovacího auta člověk při zrychlování slyší, jak se motor vytáčí, a má podle čeho odhadovat, kolik tempa mezitím nabral. V i4 mu při vypnutém zvukovém doprovodu zůstává hlavně tlak do opěradla a údaj na přístrojovém štítu. Při letním svezení mě právě tenhle rozdíl bavil. Zvenčí vidíte uhlazené šedé BMW a uvnitř se přitom během okamžiku odehraje docela intenzivní zážitek.
BMW dalo elektrickému pohonu i vlastní zvuk. Na systému IconicSounds Electric se podílel filmový skladatel Hans Zimmer a při akceleraci se z reproduktorů ozývají syntetické tóny, jejichž intenzita souvisí s jízdním režimem i polohou pravé nohy. Připomínají spíš filmovou hudbu ze sci-fi než zvuk motoru a dávají té prudké akceleraci vlastní doprovod. Chápu, že někoho to bude bavit, zatímco jiný si vystačí s tichem. Mně se líbí, že BMW vymyslelo zvuk přímo pro elektromobil. Dobře naladěný řadový šestiválec bych ovšem poslouchal raději.
Stejně důležité je u takhle těžkého a rychlého auta zpomalování. O to se starají klasické brzdy spolu s rekuperací, při níž se část energie vrací do baterie. Řidič může nastavit její intenzitu nebo zvolit adaptivní režim, který míru zpomalení přizpůsobuje provozu. Poloha B na voliči zesílí zpomalení po uvolnění akcelerátoru natolik, že po městě zvládnete velkou část jízdy jedním pedálem. První chvíli trvá odhadnout, kdy přesně nohu zvednout. Jakmile si na to zvyknete, je takové popojíždění příjemné. Při svižné jízdě po okresce jsem měl raději klasickou práci s brzdovým pedálem.
Teprve při focení jsem si všiml dlouhodobé spotřeby
Při fotografování testovaného auta svítil na palubním počítači dlouhodobý průměr 24,7 kWh na 100 kilometrů. Počítač ho nasbíral za více než dva tisíce kilometrů od chvíle, kdy i4 opustila výrobní závod. Jde tedy o údaj za dosavadní provoz konkrétního vozu, do kterého se promítly jízdy před testem. S využitelnou kapacitou baterie 81,1 kWh vychází při tomto průměru teoretický dojezd kolem 330 kilometrů na celé nabití. Praktická vzdálenost mezi nabíjecími zastávkami pak záleží i na tom, s jakou rezervou chcete k nabíječce dorazit a na kolik procent u ní baterii doplníte.
Podle homologace WLTP ujede i4 M60 v závislosti na výbavě zhruba 434 až 546 kilometrů. Při klidnějším tempu lze spotřebu proti údaji na displeji snížit, část potenciální úspory ovšem spolkne svižná dálniční jízda a časté využívání celého výkonu. Svou roli mají také široké pneumatiky a hmotnost. U auta, které tak přesvědčivě vybízí k dalšímu přidání, je proto dobré počítat s tím, že způsob jízdy se do délky dalšího úseku promítne poměrně rychle.
Při dobíjení už je znát, kdy elektrická čtyřka vznikala. Základem zůstává 400voltová architektura a na rychlonabíječce umí BMW krátkodobě využít až 205 kW. Výrobce udává zhruba půl hodiny z 10 na 80 procent. Taková zastávka se dá na delší cestě dobře spojit s občerstvením, u některých novějších elektromobilů s 800voltovou technikou už ale zabere méně času. Doma na střídavém proudu zvládne i4 až 11 kW a úplné nabití trvá přibližně osm a půl hodiny.
Při zastávce z 10 na 80 procent doplníte zhruba 57 kWh využitelné kapacity. Při spotřebě, kterou ukazoval testovaný vůz, odpovídá takové množství energie asi 230 kilometrům jízdy. Právě tenhle přepočet pomáhá zasadit do kontextu tabulkový dojezd na celou baterii. Na dlouhé trase totiž u rychlonabíječky zpravidla využijete jen část její kapacity. Doma zase většinou doplňujete jen energii spotřebovanou během dne.
Hodně tedy záleží na tom, kde a jak budete BMW používat. Kdo má doma wallbox, může nechat auto dobíjet přes noc a ráno vyrazit s dostatečnou rezervou, aniž by musel ve všední den řešit zastávku u veřejné stanice. Na delší trasu umí vestavěná navigace zařadit dobíjení rovnou do plánu cesty. Příprava je díky tomu jednoduchá, jen je potřeba počítat s přestávkami a s vlivem tempa na spotřebu. Pro řidiče, který často potřebuje absolvovat dlouhé dálniční přesuny ve vysokém tempu, má spalovací auto pořád výhodu v rychlosti doplnění paliva.
Šedý lak schová výkon lépe než označení na zádi
Karoserii i4 elektrický pohon na první pohled moc neprozrazuje. Dlouhá kapota, nízká silueta, bezrámová okna a pozvolna klesající střecha vypadají jako u klasického BMW Gran Coupé. Testovanému kusu slušela šedá metalíza. Výrazná kola, černé doplňky, sportovní nárazníky a malý spoiler na víku kufru jsou při bližším pohledu dobře vidět, dohromady ale působí střídmě. Kdo elektrické čtyřky nerozlišuje podle označení a detailů, sotva by v ní na parkovišti hledal auto s více než šesti stovkami koní.
O velkých ledvinkách se od jejich uvedení vedly debaty a s odstupem musím říct, že na i4 mi už nevadí. K černé masce se hodí úzké světlomety a výrazně tvarovaný nárazník. V černém provedení navíc tolik nevyniká obrys ledvinek a víc pozornosti přitahují právě světla. Když se člověk podívá zblízka, všimne si, že horní část masky je zaslepená. Tvar, který kdysi určoval přívod vzduchu k motoru, tak u elektrické čtyřky plní z velké části roli poznávacího znamení.
Se splývavou zádí se pojí i jedna praktická výhoda. Vzhled kupé doplňuje pět dveří a zadní víko se otevírá i se sklem, takže se do kufru dobře nakládají objemnější věci. Základních 470 litrů stačí na běžné cestování a po sklopení zadních sedadel je k dispozici až 1 290 litrů. Vpředu se díky širokému rozsahu nastavení sedadel pohodlně usadí i vyšší řidič. Vzadu už se svažující střecha hlásí menší rezervou nad hlavou a vyžaduje trochu obratnosti při nastupování. Dva dospělí tam kratší trasu zvládnou bez potíží.
Každodenní použitelnost i4 tak závisí hlavně na tom, koho běžně vozíte. Pokud většinu času jezdíte sami nebo ve dvou, máte pohodlí a zavazadelník snadno využijete i na delší výlet. Při pravidelných cestách ve čtyřech bych si před koupí vyzkoušel zadní sedadla. Pro vyšší cestující bude mít rozměr prostoru nad hlavou větší význam než základní objem kufru nebo jakkoli působivý údaj o zrychlení.
V kabině bych si nechal otočný ovladač i pár tlačítek navíc
Za bezrámovými dveřmi testovaného auta mě přivítala světlá sedadla a tmavá palubní deska s karbonovými dekory. Tahle kombinace kabině prospěla. Sportovní sedadla drží tělo v zatáčkách, přitom jsem si v nich našel přirozenou polohu i na delší jízdu. Dobře se drží také volant M se silným věncem a červenou značkou v horní poloze. Závodní původ toho detailu je zřejmý a v běžném provozu má hlavně estetickou hodnotu. Mně se líbí i proto, že na sebe upozorní teprve ve chvíli, kdy člověk opravdu sedí za volantem.
Prohnutý BMW Curved Display sdružuje digitální přístroje a centrální obrazovku do jednoho celku. Grafika se dobře čte, systém reaguje svižně a nabídek nastavení je tolik, že se vyplatí projít si je před odjezdem. Pořád je tu také otočný ovladač iDrive na středovém tunelu. Při jízdě ho beru jako jednu z nejlepších věcí v celém interiéru. Opřu si ruku, otočím ovladačem a snadno najdu požadovanou položku. Trefovat stejný prvek prstem na displeji během jízdy vyžaduje víc pozornosti.
U klimatizace bych proto několik fyzických ovladačů uvítal. Dotykové menu funguje a palubní deska díky němu vypadá čistě. Nastavit teplotu po hmatu je ale přirozenější, zejména když se auto pohybuje po horší silnici. U kabiny s tak kvalitním zpracováním a s cenou vozu blížící se dvěma milionům korun by dobře provedeným tlačítkům podle mě slušelo místo stejně jako otočnému iDrive.
Co si v M60 kupujete za téměř dva miliony
V českém ceníku pro rok 2026 začínalo BMW i4 M60 xDrive přibližně na 1,91 milionu korun. Jde o základ bez příplatků. Atraktivní lak, větší kola, luxusnější čalounění, karbonové prvky a další výbava dokážou výslednou cenu posunout o poznání výš. Pokud u i4 hledáte především pohodlné cestování, dobrý interiér a praktickou karoserii s velkým výklopným víkem, značnou část těchto vlastností dostanete i v levnějších verzích. Příplatek za vrcholnou variantu má smysl hlavně pro toho, kdo si opravdu užije sílu pohonu a bude ji chtít mít kdykoli k dispozici.
Čistě podle výkonu se dá M60 snadno obhájit. Větší smysl mi ale dává uvažovat o ní jako o autě, které má zvládnout celý týden. Při cestě do práce oceníte klidnou reakci na akcelerátor, při víkendovém přesunu sedadla a na hezké okresce jistotu podvozku. Vysoký výkon pak zůstává důvodem, proč si připlatit právě za M60, i když se k jeho plnému využití v běžném provozu dostanete jen na krátkou chvíli.
Na konci testu jsem přemýšlel, co by mi po vrácení klíčků chybělo nejvíc. Prudké zrychlení si člověk zapamatuje, protože se odehrává s nezvyklou lehkostí a skoro potichu. Častěji jsem si ale vybavil, jak dobře i4 fungovala ve chvílích, kdy jsem po ní chtěl docela obyčejné věci. Projet několik kilometrů po záplatované silnici, pohodlně se usadit na delší cestu nebo v klidu pokračovat po dálnici a na krátkou chvíli využít výkon při předjetí. Tohle všechno zvládá s jedním nastavením podvozku a bez pocitu, že musíte rychlému autu přizpůsobovat každodenní program.
Mohlo by vás zajímat
Kdo má na BMW M3 rád zvuk motoru, mechanickou odezvu řízení a způsob, jakým klasické sportovní auto komunikuje v zatáčkách, bude i4 vnímat jako vůz s jinou povahou. Já mám tyhle vlastnosti pořád rád a v elektrické čtyřce mi chvílemi scházely. Současně bych s M60 xDrive rád vyrazil na dlouhou cestu, klidně hned druhý den po testu. Právě v tom pro mě spočívá její největší přednost. Má výkon, který dokáže udělat z krátkého předjíždění zážitek, a podvozek, díky kterému si stejně dobře užijete i všechny ty kilometry mezi tím.














Takže kámo s tímto autem jsem najel 50 tis km ,spotřeba je pruměr tak 28 kw ujedeš v zimě 250-265 km max a pak nabíjíš co 180- 200 km.. a zabere to 35 min a to nesmíš dávat přílíš plynu takže kolem komína ano ale na delší trasy už ne ..vrátil jsem se ke goldene dieselu!!
Jo a přes půl evropy budeš co 180 km stát pokud nechceš se svým 600 końovým stádem jet 120km/h v čepici a bez hudby..takže good luck !! a nedej bože ráno zapnout nezávislé topení to je hukot -najednou jsi -20 % bat .. Vím o čem mluvím ..ano rychlé a tiché ale také těžké a v zatáčkách neobratné ..ty kila nezapřeš..a ten trapnej zvuk jsem raději vypnul..a taky aby na nabíječce 400 kw nebyl už někdo připojenej to ti pak láduje max 90-100 a jinak 210kw ano ale tak prvních 3-5 min a pak tam máš šmahem 140 -120 ..
A Nové IX 3 a celá neue klasse se 108 kw bat..jednoduše ujede o 80 km víc a wltp si vydělte vždy 2 to je reál…ja wirklich goldene 6- zilinder diesel.jedeš 180 za 6.5 good nigt