Některá auta vám zůstanou v paměti kvůli mimořádnému výkonu, jiná díky zážitkům, které jste s nimi prožili. Renault Captur pro mě patří do druhé skupiny. Před lety mě doprovázel při mém úplně prvním týdenním novinářském testu a rovnou jsme spolu vyrazili do Slovinska. Na takové seznámení se nezapomíná. O to víc mě zajímalo, jestli si modernizované provedení s hybridním pohonem dokáže získat stejné sympatie. Po společném týdnu mám jasno. Captur dospěl, ale jeho příjemná povaha zůstala.
Už při prvním setkání mi tenhle francouzský crossover připadal jako auto, se kterým bych si dokázal představit každodenní soužití. Nemusel mě přesvědčovat jedinou mimořádnou vlastností. Fungoval jako celek, dobře se používal a člověk za jeho volantem rychle získal pocit, že se znají mnohem déle než pár hodin. Pokud bych tehdy vybíral vůz této kategorie, rozhodně by se dostal mezi mé favority.
Současný Captur na mě působí podobně. Mezitím ovšem dostal výraznější vzhled, modernější prostředí v kabině a techniku, která se snaží co největší část běžného provozu zvládnout s pomocí elektřiny. Ne všechno dělá úplně obvyklým způsobem, ale právě při každodenním ježdění začnou jeho přednosti dávat smysl.
Ostřejší tvář mu sluší
Modernizaci považuji po vzhledové stránce za velmi povedenou. Captur má nyní sebevědomější výraz a na první pohled se hlásí k současným Renaultům. Příbuznost se Symbiozem nebo Scenicem už nemusíte hledat v detailech. Společný designový rukopis je patrný okamžitě, což samozřejmě není mezi automobilkami nic neobvyklého. Důležité je, že právě tomuto modelu nová rodinná podoba sedla.
Největší zásluhu na tom mají přední světlomety. Jejich ostřejší tvary dodávají autu trochu dravosti, aniž by malý crossover začal působit zbytečně agresivně. Výrazným poznávacím znamením je také denní svícení zasazené do nárazníku, jehož motiv připomíná polovinu loga Renaultu. Úpravy se přitom neomezily pouze na světla. Nové pojetí přídě doprovázejí také změny kapoty a předních blatníků.
Mohlo by vás zajímat
Vzadu byli designéři podstatně zdrženlivější. Základní podoba zůstala zachována a nejviditelnější novinkou jsou čirá zadní světla. Je to drobnost, která ale celkový dojem příjemně osvěžuje. Captur díky ní vypadá mladistvěji, přestože při pohledu zezadu nejde o žádnou zásadní proměnu.
Kabina, ve které se rychle zabydlíte
Interiér měl dobrý základ už před modernizací, takže nebylo potřeba všechno překopat. Renault se soustředil hlavně na jeho omlazení a digitální výbavu. Testovaná vrcholná varianta Esprit Alpine přitom nabízí bohatou výbavu už ve standardu, takže uvnitř rozhodně nemáte pocit, že sedíte v autě, u něhož se šetřilo na každém detailu.
Před řidičem je desetipalcový digitální přístrojový panel. Oceňuji na něm především střídmou grafiku. Nesnaží se za každou cenu zaplnit celou plochu množstvím údajů a efektů, ale podává informace přehledně a bez zbytečných ozdob. Při řízení je takové řešení mnohem příjemnější než neustálé hledání potřebné hodnoty mezi grafickými prvky.
Hlavní pozornost ovšem přitahuje středový displej s úhlopříčkou 10,4 palce, postavený na výšku. Tohle uspořádání mi osobně vyhovuje více než širokoúhlé obrazovky orientované vodorovně. Největší přínos vidím při používání navigace. Na mapě je dobře vidět delší úsek trasy před autem, což mi při jízdě připadá užitečnější než velký přehled o ulicích po stranách.
Velmi dobrý dojem zanechává i samotný infotainment. Captur využívá Android Automotive 12 a jeho prostředí si osvojíte rychle. Navigaci obstarávají Mapy Google, prostřednictvím obchodu Google Play lze doplnit například Spotify nebo Waze. Pokud jste na tyto aplikace zvyklí, nemusíte si v autě hledat náhradu ani měnit své návyky.
Renault tím získal systém, který působí přirozeně a nevyžaduje dlouhé seznamování. Během testu reagoval svižně, nezasekával se a dobře vypadal. Jednotlivé funkce jsem nacházel tam, kde jsem je očekával, a nemusel jsem přemýšlet nad tím, jakou cestou se k nim výrobce rozhodl uživatele dovést. Přesně tak by podle mě měla palubní elektronika fungovat.
Praktické detaily potěší, dotykové vyhřívání méně
Z ovládání teploty a souvisejících funkcí už tak jednoznačně nadšený nejsem. Část ovladačů najdete na spodním okraji obrazovky, další mají podobu fyzických tlačítek pod ní. Ta jsou povedená, dobře vypadají a příjemně se používají. Právě u nich bych ale nejraději zůstal.
Dotyková políčka vyžadují za jízdy přesnější pohyb prstu a někdy také více pozornosti, než bych jim chtěl věnovat. Nejvíce mě v chladném ránu zlobilo zapínání vyhřívání volantu. Když se funkce podaří aktivovat až na několikátý pokus, člověk si na klasické tlačítko vzpomene velmi rychle. V mém případě došlo i na čtvrtý dotyk, což je u tak jednoduchého úkonu zbytečně mnoho.
Středová konzola mi naopak znovu připomněla, proč se v Capturu cítím dobře. Elegantní volič převodovky je příjemně po ruce a jeho tvar dovoluje pohodlně si na něj položit dlaň. V okolí nechybí rozměrná odkládací plocha ani dvojice konektorů USB-C pro nabíjení.
Díky vyvýšené konstrukci konzoly navíc vzniklo další odkládací místo pod ní. Je to šikovně využitý prostor, který se při každodenním provozu neztratí. K tomu připočtěte držáky nápojů, malou přihrádku na přístupovou kartu, schránku pod loketní opěrkou a kapsy ve dveřích. Telefon, klíče i další drobnosti tak mají kam přijít a nemusíte je hromadit na jediném místě. Z pohledu řidiče je praktičnost kabiny jednou z příjemných vlastností tohoto auta.
Hybrid, který má vlastní pravidla
Pod kapotou testovaného vozu pracovalo provedení E-Tech full hybrid 145. Jeho základem je atmosférický zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru, který poskytuje 69 kW a točivý moment 149 Nm. Spolupracuje s trakčním elektromotorem o výkonu 36 kW a točivém momentu 205 Nm. Součástí soustavy je ještě startér-generátor s parametry 15 kW a 50 Nm.
Výčet tím nekončí. Důležitou roli hraje multimódová samočinná převodovka se dvěma převodovými poměry pro elektrický pohon a čtyřmi pro spalovací motor. Na papíře to všechno může působit poměrně složitě. A vlastně ani nemá smysl předstírat, že jde o úplně jednoduché ústrojí. Za volantem po vás ale žádné technické znalosti nechce.
Zajímavostí je způsob vyrovnávání otáček při řazení, o který se stará elektrická část pohonu. Celá soustava proto pracuje trochu jinak než běžný spalovací motor spojený s klasickou automatickou převodovkou. Při rozjezdu dostává hlavní slovo elektromotor a Captur se dává do pohybu na elektřinu.
Pokud je potřeba doplnit energii, může se nastartovat benzinová šestnáctistovka, aniž by v tu chvíli přímo roztáčela kola. Nejprve slouží jako zdroj energie pro elektrickou část soustavy. Podle jízdních podmínek se následně zapojuje také do přímého pohonu prostřednictvím převodovky.
Když princip fungování pochopíte, začnete si jednotlivých režimů více všímat. Pro běžné používání ale není nutné řešit, co právě který motor dělá. Auto si vše řídí samo a po většinu času vás tím nijak nezatěžuje.
Při rozjezdu mě příjemně překvapila pohotovost elektrického pohonu. Captur se umí z místa odlepit s chutí a ani následné zrychlování nepůsobí ospale. Není to vůz, ve kterém byste vyhledávali každou příležitost k předjíždění, ale při běžné jízdě rozhodně nepřekáží. Nejlépe bude vyhovovat řidiči, který chce pohodlně dojíždět do práce, obstarat každodenní povinnosti a o víkendu vyrazit na delší výlet.
Ve městě se cítí nejlépe, neztratí se ani na dálnici
Právě městský provoz ukazuje silné stránky Capturu nejpřesvědčivěji. Okamžitá reakce elektrického pohonu se tu hodí, stejně jako schopnost výrazně rekuperovat při zpomalování. Ještě důležitější je pro mě ale pohodlí, protože při popojíždění a přejíždění nerovností ocením klidnou jízdu mnohem více než sportovní ambice.
Podvozek mi připadal dostatečně komfortní i na horším povrchu. V kabině přitom zůstával příjemný klid. Pokud se benzinový motor občas přihlásil, aby vyráběl elektřinu, většinou jsem ho vnímal jen okrajově. Do celkového projevu dobře zapadá také lehké řízení, které neunavuje při manévrování ani při častých změnách směru.
Mimo město Captur ukázal, že pohodlné naladění neznamená nejisté chování v zatáčkách. Zvolenou stopu držel přesvědčivě a přes řízení se ke mně dostalo i něco málo informací o dění pod předními koly. Není jich přehnaně mnoho, ale na běžné okresce jsem měl z auta dobrý pocit a nemusel jeho reakce odhadovat.
Při větších nárocích na zrychlení už se ovšem hybridní soustava ozývá výrazněji. Spalovací motor vystoupá do vyšších otáček a jeho zvuk nemusí odpovídat tomu, jak rychle vůz právě jede nebo zrychluje. Zpočátku mi to nebylo úplně příjemné. Ucho zvyklé na konvenční pohon zkrátka očekává trochu jinou souvislost mezi zvukem motoru a pohybem auta. Po čase jsem si na tento projev zvykl, přesto patří k vlastnostem, o kterých je dobré vědět.
Dálniční přesuny zvládá Captur bez problémů. Kolem povoleného limitu působí stabilně, pohodlně a dostatečně sebejistě, takže ani delší cesta není nepříjemnou povinností. Slabší stránkou je až další zrychlování ve vyšších rychlostech. Nad 130 km/h už výkonová rezerva citelně ubývá a předjíždění vyžaduje více času. Na německé dálnici pak další rozlet ukončí omezovač při 170 km/h.
Povedený společník pro obyčejné dny
Po týdnu jsem Captur vracel s podobným pocitem, jaký ve mně zanechal před lety. Je to sympatické auto, jehož kvality oceníte hlavně při běžném používání. Nesnaží se z každé jízdy udělat událost. Nabízí pohodlí, snadné ovládání a dostatek schopností k tomu, abyste se na něj mohli spolehnout ve městě i mimo něj.
Vpředu je dost místa, sedadla jsou pohodlná a množství odkládacích prostorů usnadňuje každodenní život. Podvozek dobře spojuje komfort s jistotou v zatáčkách a hybridní pohon se během testu spokojil s kombinovanou spotřebou jen lehce přes pět litrů na 100 kilometrů. Vzhledem k celkové univerzálnosti auta je to příjemný výsledek.
Mohlo by vás zajímat
Drobné výhrady mám. Dotykové zapínání některých funkcí by si zasloužilo vylepšit a zvuk vytočeného motoru při důraznějším zrychlování nemusí sednout každému. Nic z toho mi ale společný týden zásadně nekazilo. Většinu času Captur fungoval přesně tak, jak bych od každodenního auta očekával.
Pokud vybíráte menší crossover a dáváte přednost pohodě za volantem, praktičnosti a rozumné spotřebě, určitě stojí za pozornost. Můj osobní vztah k němu zůstává i po tomto setkání stejný. Pořád je to příjemný parťák, se kterým bych bez dlouhého rozmýšlení znovu vyrazil třeba do Slovinska.
