Jedním z hlavních argumentů pro elektromobilitu měly být nízké provozní náklady. Jednoduše řečeno – nabíjení mělo být levnější, než tankování a mělo kompenzovat vyšší pořizovací cenu elektromobilů oproti autům se spalovacími motory. Realita je však přesně opačná.
Podle studie „Kontrola nabíjecích stanic 2025“, kterou zveřejnila společnost LichtBlick, jsou náklady na nabíjení elektromobilů na veřejných stanicích vyšší než cena benzinu. Pro spotřebitele je to zásadní problém a pro transformaci dopravy ještě větší.
Studie vychází z předpokladu, že elektromobil má průměrnou spotřebu 20 kWh na 100 km. Při takové spotřebě dnes řidič na veřejné AC nabíječce zaplatí v průměru 10,45 eura, což odpovídá 0,52 eura za kilowatthodinu. Pokud však využije rychlonabíjecí stanici s DC (stejnosměrným proudem), náklady vzrostou ještě více – sto kilometrů ho vyjde na 12,06 eura, tedy 0,60 eura za kWh.
Žádná konkurence
Pro srovnání: natankování šesti litrů benzinu E10, což je množství potřebné k ujetí stejné vzdálenosti běžným autem se spalovacím motorem, stálo Němce v březnu 2025 průměrně 10,21 eura.
„Už roky s obavami sledujeme vývoj cen na veřejných nabíjecích stanicích. Skutečnost, že tyto stanice dlouhodobě překračují ceny pohonných hmot, je velkou překážkou pro elektromobilitu,“ uvedl hlavní právní zástupce LichtBlicku Markus Adam. Podle něj existuje reálné riziko, že při současných cenách bude elektromobilita mezi zákazníky ztrácet podporu. Kdo by si pořídil drahý elektromobil a ještě měl vyšší provozní náklady než u auta se spalovacím motorem?
Hlavní příčinou vysokých cen jsou vlastnické struktury a regulace. Většinu veřejných nabíjecích stanic totiž provozují místní energetické firmy, které zároveň vlastní distribuční sítě. Tito tzv. integrovaní poskytovatelé mají v podstatě monopol a nemají motivaci vpustit na trh konkurenci. Nezávislí dodavatelé elektriny či provozovatelé nabíjecích aplikací jsou proto výrazně znevýhodněni.
Rozdíl v nákladech mezi integrovanými poskytovateli a konkurencí je dramatický. Zákazníci, kteří nabíjejí přes třetí stranu, platí v průměru až o 194 % více než klienti samotného provozovatele. „Třetí strany nemohou prodávat vlastní elektřinu na stanicích, musí využívat roamingové modely, což zvyšuje náklady a brání konkurenci,“ uvádí studie. Dalším problémem je nepřehlednost systému – různí provozovatelé mají různé aplikace, tarify a způsoby platby, takže zákazník často neví, kolik přesně zaplatí.
Potřebná změna
Nejméně výhodné je tzv. ad-hoc nabíjení bez registrace nebo aplikace, což je podle autorů studie nejčastější volba řidičů elektromobilů. Ceny za tuto službu jsou často vyšší než u paušálního tarifu. Podle německé Komise pro monopoly mohou být ad-hoc ceny v oblastech s více poskytovateli až o 20 centů/kWh vyšší.
LichtBlick proto navrhuje systémové řešení – tzv. model pass-through. V tomto modelu by veřejná nabíjecí infrastruktura byla otevřená všem dodavatelům elektriny. Provozovatel stanice by nadále dostával poplatek za využití infrastruktury, ale samotnou elektřinu by prodával zákazník podle vlastního výběru. Ceny by určoval trh, nikoli monopol.
Podle LichtBlicku je model pass-through technicky realizovatelný už dnes. Firmy jako LichtBlick eMobility GmbH a decarbon1ze jej testují v praxi. Zákazník by mohl nabíjet za stejné podmínky na jakékoliv stanici, platit jen jeden účet a porovnávat nabídky podle ceny či původu elektřiny.
Bez reformy hrozí stagnace
Markus Adam varuje: „Očekáváme, že ceny na veřejných nabíjecích stanicích zůstanou vysoké, pokud se nezavede model pass-through.“ Politická vůle a legislativní podpora jsou podle něj nezbytné. Pokud ceny zůstanou nepřiměřené a zákazníci nebudou mít možnost volby, může elektromobilita jako řešení pro široké masy selhat. V okamžiku, kdy je nabíjení dražší než tankování, se koncept čisté mobility ocitá v krizi.
Odkaz na studii: Seite nicht gefunden | LichtBlick
