Emisní norma Euro 7, která začne platit na konci listopadu 2026, přesně stanovuje, jaké parametry musí splňovat záruka na vysokonapěťovou baterii u elektromobilů. Pravidla zavádějí dvě věkové hranice – pět a osm let. Zároveň k nim přiřazují také limit ujetých kilometrů. U pětileté kategorie je strop 100 000 km, u osmileté pak 160 000 km.
Dvě hranice, dvě minimální kapacity
Do pěti let, respektive do 100 000 kilometrů, musí být zachováno minimálně 80 % původní kapacity baterie. Po osmi letech, případně po 160 000 kilometrech, norma požaduje, aby kapacita neklesla pod 72 %.
Mírnější pravidla pro lehké užitkové vozy
Norma zároveň taxativně vymezuje záruční podmínky také pro kategorii malých užitkových vozidel (N1). V jejich případě jsou limity mírnější – v obou časových kategoriích vždy o pět procentních bodů. Prakticky to znamená 75 % po pěti letech (100 000 km) a 67 % po osmi letech (160 000 km).
Automobilky to často slibují už dnes
Podobné hodnoty přitom výrobci zákazníkům mnohdy garantují dobrovolně už v současnosti, takže by pro ně plnění nemělo představovat zásadní problém. Některé značky jdou dokonce dál – například Toyota si nastavila přísnější laťku: po dobu deseti let, případně až do nájezdu jednoho milionu kilometrů, nemá kapacita baterie klesnout pod 70 %.
Nově také limity prachu z brzd – pro elektromobily přísněji
Euro 7 současně zavádí i limity pro množství částic uvolněných z brzd na jeden ujetý kilometr. U elektromobilů jsou tyto požadavky výrazně přísnější než u jiných typů pohonu: elektromobily mají mít otěr maximálně tři miligramy, zatímco spalovací vozy sedm miligramů. V praxi ale elektromobily velkou část zpomalování řeší rekuperací, tedy bez výrazné pomoci klasických mechanických brzd.


Tak do toho jdu, NEBUDU VŮBEC ŘEŠIT: cenu jak nového vozu tak i když ho budu chtít prodat (tzv zůstatková cena), stejně tak i povinné ručení + havarijní, náhradní díly, počet servisních prodejen (ono ČR není jen Praha, víme???)
Baterii elektromobilu dokázala dobít z 10 na 70 procent za čtyři minuty a 22 sekund – to je něco na způsob „najedl jsem se, ale pořád mám hlad“??? To mi připomnělo pohádku s Werichem „Sůl nad zlato“ – jez do polosyta, pij do polopita – to je to Vaše „BATERIE DOBITA“???
Takže hypotéza: nějaká čínská automobilka zainvestuje vznik několika tisíc rychlo-dobíječek po Evropě. Budou tedy existovat stojany pro RYCHLO a stojany pro POMALO nabíjení. Auta s pomalým příjmem budou mít zakázány přístup na ty RYCHLO nabíječky – vždyť by je zbytečně blokovaly. Je to asi tak, jako by nové automobily na benzin/naftu měla vyčleněna své stojany a ostatní museli na jiné. Zajímavé ale asi realizovatelné. Beze mne.