Renault 4 se po dlouhé pauze znovu hlásí o slovo. Jenže tentokrát nepřijíždí jako lidové auto pro každého, ale jako plně elektrický crossover s retro náladou. Otázka tedy zní: je to jen designová nostalgie pro pamětníky, nebo skutečně použitelné auto pro rok 2026?

Legenda v moderním kabátě

Původní „čtyřka“ byla vždycky symbolem jednoduchosti, praktičnosti a dostupnosti – a právě tím si vybudovala jméno napříč kontinenty. Renault se teď snaží na tuhle pověst navázat, jen to dělá úplně jinak: nový Renault 4 staví na současné elektrické architektuře a míří do kategorie kompaktních SUV/crossoverů. Papírově to zní slibně – dojezd až 410 km, výkon 150 koní a k tomu sada moderních technologií, které mají z něj udělat plnohodnotného parťáka pro běžný život.

Design: retro nápady, současná forma

U vzhledu je jasně vidět, že Renault chtěl propojit minulost se současností. Testované auto ve vrcholné výbavě Iconic působí sebevědomě – karoserie má moderní proporce, ale jednotlivé detaily očividně hrají na strunu původního modelu. Nejvíc pozornosti si bere světelný podpis: hranaté motivy, LED lišta napříč maskou a dokonce i svítící logo uprostřed. Ve tmě to vypadá efektně, i když samotná účinnost světel mě vyloženě neposadila na zadek – řekl bych spíš solidní průměr v rámci třídy. Zato robustnější postoj auta a 18″ kola Parisienne mu přidávají styl a trochu nečekanou dávku elegance.

Interiér: Google dává smysl

V kabině už žádná nostalgie nevládne – tady je to jasně současné auto. Hlavní roli hraje dvojice obrazovek: 10,1″ infotainment OpenR link se službami Google a 10″ digitální přístrojový štít. Plusový bod dávám právě za implementaci Google systému: během testu se neobjevily žádné zásadní chyby, reakce byly svižné a připojení telefonu fungovalo bez stresu – a to i u Apple CarPlay, což u některých „chytrých“ systémů pořád nebývá samozřejmost.

Praktická stránka: vzadu příjemně, kufr neurazí

Zadní část kabiny mile překvapí. Místa na kolena je dost a dospělí se tam neskládají jako do nouzové lavice. Se svou výškou 188 cm jsem se usadil pohodlně a pořád jsem neměl pocit, že sedím „za trest“. Zavazadelník nabízí 375 litrů – není to rekordní hodnota, ale pro běžné fungování i rodinné nákupy úplně v pohodě.

Sedadla: detail, který umí potrápit

Přední sedačky bych ale nepřešel bez poznámky. Elektrické nastavování sice chybí, řidič má aspoň elektrické dofukování bederní opěrky. Jenže po zhruba 110 kilometrech jsem z auta nevystupoval úplně svěží. Sedák je hodně měkký a navíc mírně nakloněný dozadu, což může po delší době začít unavovat. Je to drobnost, ale u auta, které má být univerzální, dokáže podobný detail zamávat dojmem z delších tras.

Asistenty: tempomat paráda, kamera zůstala dlužná

Z asistenčních systémů mě nejvíc potěšil adaptivní tempomat – fungoval klidně a přirozeně, jak ve městě, tak na dálnici. Neškubal, nepanikařil, odstup držel tak, aby to nepůsobilo jako jízda s nejistým řidičem. Slabší dojem zanechala couvací kamera. U auta, které se cenově blíží 40 tisícům eur, bych čekal ostřejší obraz i lepší nabídku úhlů – tady to působilo spíš jako „splněná povinnost“ než jako prvek, který má budit dojem prémiovější výbavy.

Za volantem: lehkost, kterou nečekáte

Největší překvapení ale přišlo až v pohybu. Renault 4 E-Tech působí překvapivě lehkonohým dojmem, skoro jako by byl menší, než ve skutečnosti je. Kombinace 150 koní a 245 Nm naprosto stačí na město i svižnější okresky, a zrychlení 0–100 km/h kolem 8,2 s je na tuhle velikost velmi slušné. Přitom se bavíme o autě, které má bez řidiče přibližně 1,6 tuny – jenže v praxi tenhle údaj nepůsobí tak „těžce“, jak by se dalo čekat.

Podvozek: komfortní, ale ne rozbředlý

Podvozek bych označil za jednu z největších předností. Je naladěný měkčeji, takže po městě umí být příjemně pohodlný, jenže zároveň nepůsobí jako houpací loď. Na kostkách a rozbitějších úsecích mě potěšilo, jak dobře auto filtruje nerovnosti – žádné rány do karoserie, žádné zbytečné otřesy, spíš kultivovaný projev, který působí dospěle.

Režimy jízdy: rozdíly jsou znát

Renault nabízí tři jízdní režimy a tady musím dát palec nahoru – nejsou to jen grafické ikonky na displeji. Sport opravdu auto probudí: reakce na plyn jsou živější, ochota měnit směr roste a najednou máte pocit, že se s tím dá i trochu „hrát“. Eco naopak znatelně krotilo spotřebu a dojezd – ten rozdíl byl okamžitý. Normal pak funguje jako ideální každodenní střed. Výsledkem je auto, které umí být zábavné, ale jen pokud mu to řidič dovolí – pořád je to především komfortní elektrický crossover, ne hot-hatch v přestrojení.

Dojezd a spotřeba: město je jeho teritorium

Papírových 410 km (WLTP) berte jako maximum v ideálních podmínkách. Ve městě se Renault 4 cítí skvěle: spotřeba je nízká, baterie ubývá pomalu a v praxi by šlo klidně odjezdit pracovní týden bez nabíjení. Na dálnici se ale ukáže druhá stránka. Na trase 95 km (60 km dálnice, 35 km okresky) spadl odhadovaný dojezd o 140 km, tedy asi o 47 % víc, než by odpovídalo ujeté vzdálenosti. To je přesně ten typ reality, který u elektromobilů umí zkazit očekávání, pokud je člověk zvyklý na „městská“ čísla.

Nabíjení a týdenní průměr

Baterie má 52 kWh a zvládá DC nabíjení až 100 kW. Na 100kW stojanu jsem dobil z 30 na 70 % přibližně za 23 minut, což je čas tak akorát na kávu a krátké protažení. Za celý týden testu mi vyšla průměrná spotřeba 13,7 kWh/100 km – velmi pěkná hodnota, která potvrzuje, že při normálním používání umí být Renault 4 E-Tech opravdu efektivní.

Verdikt: dvě polohy jedné „čtyřky“

Renault 4 E-Tech je zvláštní mix starého a nového – a funguje to lépe, než by se dalo čekat. Ve městě je úsporný, komfortní a kultivovaný, takže dává smysl jako každodenní auto. Na dálnici mu spotřeba roste citelněji, zároveň ale pořád dokáže potěšit jízdním projevem, hlavně ve sportovním režimu, kde umí být příjemně hravý. Jsem vážně zvědavý, jak ho přijme trh, obzvlášť ten náš – protože přesně taková auta často rozhoduje až realita provozu, ne nostalgická fotka v konfigurátoru.