Vypadá to skoro jako trik – něco, co v automobilovém světě není úplně nové, ale přesto dokáže vzbudit opravdovou pozornost. Mluvím o digitálních zpětných zrcátkách v podobě kamer s vysokým rozlišením, jejichž obraz je přenášen na dva displeje umístěné ve dveřích. Ač jde o technologii, která je ve světě elektromobilů známá, na silnici stále působí fascinujícím dojmem. Tak moc, že přitahuje pohledy nejen ekologických nadšenců, ale i lidí, kteří tradičně důvěřují jen těžkým dieselům pod kapotou.
Tyto „černé oči“ auta opravdu nelze přehlédnout – každý kolemjdoucí se jich ptá. Začátky mohou být trochu zvláštní, zvyk na pohled nahoru a na nový způsob sledování dění kolem vozu chvíli trvá. Po několika dnech ale zjistíte, že klasická skleněná zrcátka už ani nechybí. A funkce, které digitální displeje přinášejí, obyčejným zrcátkům nemohou konkurovat – například při zapnutí blinkru zobrazují na displeji bezpečnostní čáry: žluté, pokud je prostor volný, červené, pokud auto za vámi není dostatečně daleko. Jas displejů je navíc optimalizovaný, aby ve dne i v noci poskytoval perfektní čitelnost, aniž by oslňoval. Tyto kamery jsou dostupné pouze v rámci výbavy Premium a stojí příplatek 40 tisíc korun, což při ceně kolem 1,5 milionu není nijak zásadní investice za komfort a efekt „wow“.
Facelift letošního Ioniqu 5 ale zahrnuje mnohem víc než jen digitální zrcátka. Novinkou je také výbava N Line, kterou měl i testovaný červený model. Designem se přibližuje k ostrému „Nku“, který podle mnohých nabízí nejlepší jízdní zážitky mezi současnými elektromobily. N Line se odlišuje upravenými nárazníky, o pár centimetrů delším spoilerem a konečně i zadním stěračem, který v předchozí verzi chyběl. Přibyly také inteligentní přední světlomety IFS s charakteristickým světelným podpisem – a v jejich funkčnosti není co vytknout.
Pod kapotou změny najdeme i tam, kde je nevidíme na první pohled. Karoserie dostala nové výztuhy v motorovém prostoru, u zadní nápravy a v podlaze, díky nimž se auto v zatáčkách vůbec nekroutí. Minimalizovány byly vibrace ve volantu i vysokofrekvenční hluk elektromotoru. Nově vyztužené jsou i dveře, přibyly zadní boční airbagy a modernizované tlumiče. Ioniq sice stále nemá adaptivní podvozek, ale nové tlumiče zajišťují výrazně lepší komfort a tlumení nerovností, takže ani rozbitá okreska nebo rychlejší průjezd zatáčkami nezpůsobí nepohodlí. Jedinou drobnou vadou na kráse jsou vrzající zvuky z kufru při přejezdu větších nerovností – nejde však o problém kabiny, jen o interakci tuhé karoserie s plastovým obložením zavazadelníku.
Interiér po faceliftu působí moderně a sportovně. Testovaný model N Line se pyšnil volantem s červeným logem N, sportovními sedadly se stejným logem a kontrastním prošitím, kovovými pedály a černým čalouněním stropu. Ergonomie je výborná: loketní opěrka nastavitelná, nabíječka a úložný prostor po ruce, měkčené plasty všude tam, kde se ruka dotýká povrchu. Ovládání ventilace a vyhřívání sedadel je přímo pod středovým displejem, takže nemusíte složitě hledat funkce v infotainmentu. Ten sice pracuje svižně, ale občas se vyskytnou drobné záseky – například občasné odpojení Apple CarPlay nebo dojezd zobrazený pouze v procentech baterie.
Prostor v kabině je štědrý: pohodlně se usadí čtyři dospělí, zadní sedadla jsou posuvná a sklápěcí. Dvoupatrový kufr sice na papíře nabídne 520 litrů, spodní část je ale spíše na menší předměty – přední „frunk“ dobře pojme nabíjecí kabely.
Motor zůstává beze změny – prostřední verze nabízí 239 kW a 605 N·m, zrychlení na stovku za 5,3 sekundy, a to i přes hmotnost přes dvě tuny. Čtyřkolka HTRAC se stará o efektivní přenos výkonu na mokré vozovce. Nová baterie má kapacitu zvýšenou ze 77 na 84 kWh, což prodlužuje dojezd – ve městě téměř perfektně odpovídá udaným kilometrům, na dálnici je spotřeba kolem 24 kWh/100 km. Díky 800V systému lze nabíjet až 260 kW a auto dokáže předehřát baterii před nabíjením, což je praktické za chladného počasí. Tepelné čerpadlo je standardem ve všech verzích kromě základního Smart.
Rekuperace je nastavitelná, nejvyšší režim i-Pedal umožňuje ovládat auto jen pedálem plynu – sundání nohy znamená výrazné zpomalení. Na dálnici se naopak vyplatí režim nulové rekuperace, kdy auto „plachtí“ a šetří energii.
Asistenční systémy jsou bohaté: adaptivní tempomat funguje spolehlivě, asistent rozjezdu upozorní, pokud auto před vámi ještě neodjelo. Systém samočinného přejíždění pruhů funguje bezpečně, ale v praxi jeho přínos není úplně jasný – algoritmus je příliš opatrný a na českých dálnicích je jeho využití omezené. Funkce je ale standardní výbavou všech verzí kromě nejzákladnější Smart.
Cenově se Ioniq pohybuje velmi podobně jako Škoda Enyaq. Základní Smart startuje na 1,23 milionu, testovaná verze N Line Premium 4×4 stojí 1,58 milionu. Záruka je pět let na celé auto, osm let na baterii a služby. Enyaq srovnatelně vybavený stojí od 1,13 milionu, čtyřkolka kolem 1,2 milionu, nejvyšší výbava 1,49 milionu. Digitální zrcátka Hyundai nabízí, adaptivní podvozek nikoliv, Enyaq má opačně. Rozhodující tak bude spíš osobní vkus a chuť odlišit se – Ioniq svou hranatou siluetou a technologiemi zaručeně zaujme na každé parkovací ploše, a i tradiční „petrolhead“ se bude muset smířit s tím, že elektromobil umí nabídnout opravdovou radost z jízdy.
