Hyundai vytáhl špachtli a lehce přetmelil svou designovou ikonu – Ioniq 5. Ale nečekejte jen nové laky a přikrášlené disky. Tohle je facelift, co jde na kost: větší baterky, delší dojezdy, rychlejší nabíjení a o chlup vymazlenější technika. A jo, konečně i ten zadní stěrač. Sláva, majitelé prvních verzí teď možná brečí do volantů radostí (nebo závistí).
Zvenku decentní změny, ale znát jsou
Designéři sáhli po jemném štětcem: trochu přemalované nárazníky, čerstvé sady kol a vyladěné digitální zrcátka. A hlavně – velké překvapení – zadní stěrač! Jo, fakt. Už se nemusíte dívat skrz rozmáznuté kapky jako skrz akvárium.


Nově se v nabídce objevuje i verze N Line – jakási „ležérní sportovní elegance“ inspirovaná brutálním Ioniqem 5 N. Má větší kola (20″), ostřeji řezané nárazníky a tváří se, že ví, co je apex zatáčky, i když ho nikdy nevyhledává.
Uvnitř víc chytrých funkcí a méně zbytečností
Volant dostal nový tvar, infotainment prošel generační výměnou a systém se teď snaží být váš nejlepší kámoš. Umí odemykat auto přes telefon, na vybraných nabíječkách spustíte proud bez mávání kartičkami, a i ta bezdrátová nabíječka už konečně vypadá jako prémiový detail a ne podšálek z Ikea.


Vyhřívání sedadel i volantu teď můžete ovládat tak intuitivně, že by to zvládl i ospalý jezevčík. A komu by to nestačilo, může sáhnout po příplatkových balíčcích – třeba Range s tepelným čerpadlem a předehřevem, nebo techno nadupaný paket s kamerami, parkováním na dálku a sledováním snad i vlastního stínu.
Pod podlahou se děly velké věci
Hyundai nezůstal jen u líbivých detailů. Základní baterie se nafoukla na 63 využitelných kWh, což znamená dojezd až 440 km (oproti dřívějším 384 km). Výkon 170 koní a 350 Nm zůstává, ale díky delšímu dojezdu budete trávit míň času u nabíječek a víc času v eko-tichu.

A pak tu máme verze s větší baterií – 84 kWh. Zadokolka má 229 koní a zvládne až 570 km (to je o 63 km víc než dřív), čtyřkolka s dvěma motory (325 koní, 605 Nm) ujede nově 546 km. A pokud sáhnete po sportovní N Line výbavě, dostanete 515 km (RWD), resp. 495 km (AWD) – stále slušná porce.
Nabíjení? Rychlejší než fast food
Z 239 na 260 kW – tak povyskočil nabíjecí výkon. V praxi to znamená, že když chytnete pořádnou rychlonabíječku, za 15 minut dobijete až 336 km. To je tak akorát na rychlé kafe, protažení a možná i dvě notifikace na vašem mobilu.
Jízda, která vás hýčká
Testovaný Ioniq 5 byl v provedení Power – tedy dva elektromotory, pohon všech kol, 325 koní a mohutných 605 Nm. Architektura na 800 V znamená rychlonabíjení jako z jiného světa. Ale hlavně – jak to jede?

Rovinky? Úžasné. Město? Suverénní. Zatáčky? No… nečekejte okruhového predátora. Ioniq 5 je spíš digitální pohovka na kolech. Tlumiče jsou primárně komfortní, kabina odhlučněná jak nahrávací studio a jízda plynulá jako playlist lo-fi beatů. Na žádné driftovací kreace to není, ale když potřebujete předjet šouravého karavanistu, odpověď pod pravou nohou máte okamžitě.
Rekuperace je nastavitelná ve víc stupních – od plachtění až po „brzdím bez brzdy“. Praktické, pohodlné, efektivní. A navíc šetří brzdy – ty možná přežijí i vaše auto.
Denní realita elektromobility? Překvapivě snadná
Ioniq 5 s vámi hraje fér. Když chcete šetřit, ukáže vám realistický dojezd. Když dupnete na pedál, upozorní, že těch 40 km dojezdu bude rázem fuč. S ECO módem se dá jezdit i pod 15 kWh/100 km – což znamená skoro 500 km na jedno nabití. A přestože výrobce uvádí 546 km, v praxi to závisí na počasí, noze a náladě.

Hyundai Ioniq 5 jsem dobíjel v síti rychlonabíjecích stanic PRE Point. Tuto síť můžu doporučit zejména kvůli poměru cena/výkon.
Závěr? Vypadá to, že Ioniq 5 dospěl
Tenhle facelift není o tom, že dostal nový odstín modré. Je o tom, že Hyundai vzal auto, které už bylo dost dobré, a udělal z něj něco výjimečného. Stále sází na styl, pohodlí a digitální vymazlenost – ale přidal praktičnost, rychlejší nabíjení a vyšší dojezdy.

A ano, pořád voní benzín lépe než kabel, ale s Ioniqem 5 vám možná dojde, že vůně není všechno. A čím míň času strávíte na pumpě, tím víc času máte na věci, co opravdu voní – třeba kafe. Nebo klid. Nebo vlastní obývák na čtyřech kolech.


Ale jeden blok Temelína má elektrický výkon 1000 MW, takže by dovedl utáhnout jen 100 takovýchhle dobíjecích stanic.
Nestrašte, stačí si to umět spočítat. Při výkonu jednoho bloku 1000MW (1GW) je denní výroba 24 GWh (24 000 000kWh). To v přepočtu vychází na cca 120 milionů kilometrů ujetých elektromobilem s mírně nadprůměrnou spotřebou 20kWh/100km (dá se jezdit i za 14). Stejných 120 milionů km ujetých benzínovým vozidlem se spotřebou 7l/100km odpovídá spotřebě kolem 8 milionů litrů benzínu. Tedy jeden blok temelína, pokud by byl využit čistě pro elektromobilitu, vyrobí denně ekvivalent 8 milionů litrů benzínu
Denní spotřeba benzínu v ČR je ale jen asi milion litrů denně. Tedy i kdyby jsme všechna benzínová auta nahradili elektromobily pokryje to 1/8 výkonu bloku Temelína. U nafty je situace horší, té se spotřebuje o dost víc, cca 2,7 milionů litrů denně. Myslím že se dá bezpečně říct, že jeden jaderný blok by nám v pohodě pokryl v podstatě kompletní elektrifikaci vozového parku. Problémy jsou někde jinde – a to jak zajistit že se 100% výkonu využije – poptávka po nabíjení se totiž v průběhu dne mění. Ale i to má své řešení, zejména ve finanční motivaci (dynamické ceny elektřiny) které umožní nabít levněji pokud mi nevadí že to nebude hned (což často nevadí – pokud auto zaparkuji u nabíječky před domem a odjíždím zítra je mi úplně jedno jestli se nabije hned, a nebo v noci)
Uvedených 10MW není na nabíjení jednoho vozidla (a i kdyby bylo.. takové vozidlo by se nabilo za pár desítek vteřin.. větší výkon -> rychlejší nabití) ale pro celou instalaci která dokáže vozidel nabíjet přes sto najednou (dle článku)