Elon Musk dlouhé roky tvrdil, že starší vozy Tesla vybavené takzvaným Hardwarem 3 budou jednou schopné plnohodnotné autonomní jízdy. Jenže realita se ukázala být složitější. Pilotní program samořiditelného provozu, který automobilka spustila v Austinu, se nakonec týká pouze aut s novějším Hardwarem 4.
Slib, který se táhl skoro deset let
U technologických vizionářů nebývá příliš běžné, aby veřejně připustili omyl. V případě Elona Muska je to o to výraznější, že se daný slib opakoval po řadu let a měl přímý dopad na zákazníky. Tesla dlouho prezentovala své vozy jako auta připravená na budoucí autonomní řízení. Mnoho majitelů proto uvěřilo, že jejich elektromobil jednou zvládne jezdit bez zásahu člověka jen díky softwarové aktualizaci.
Na začátku roku 2025 však Musk podle dostupných informací přiznal přímo uvnitř firmy, že počítače Hardware 3, instalované do vozů vyráběných přibližně mezi lety 2019 a 2023, na skutečně plnohodnotné autonomní řízení nestačí. Jinými slovy, problém není pouze v softwaru, ale také v samotných technických možnostech starší výpočetní jednotky.
Drahý příplatek a nepříjemné vystřízlivění
Pro zákazníky je celá situace citlivá hlavně proto, že řada z nich si k vozu připlatila balíček Full Self Driving. Ten v některých obdobích stál zhruba 12 000 dolarů a kupujícím dával příslib, že jejich auto bude po dokončení technologie schopné autonomního provozu.
Musk dlouhodobě tvrdil, že Hardware 3 má dostatečný výkon i výbavu na to, aby tento cíl zvládl. Později ale připustil, že majitelé vozů s tímto počítačem a zakoupeným systémem Full Self Driving budou pravděpodobně potřebovat výměnu výpočetní jednotky. Z jeho slov vyplynulo, že Tesla sice počítá s upgradem, zároveň však půjde o technicky i logisticky náročný proces.
Kořeny problému sahají do roku 2016
Příběh začal už v roce 2016, kdy Tesla začala stavět marketing autonomního řízení na tvrzení, že její vozy jsou hardwarově připravené na budoucnost. Tehdy se v autech objevil Hardware 2.0. Následovala modernizovaná verze Hardware 2.5 a v roce 2019 přišel Hardware 3, který měl být zásadním krokem k plně samořiditelnému vozu.
Majitelé starších variant však opakovaně naráželi na stejný problém. Pokud chtěli držet krok s vývojem systému Full Self Driving, museli řešit výměnu počítače. Tesla v minulosti počítala s tím, že si někteří zákazníci za upgrade zaplatí sami, což vyvolalo nespokojenost a postupně také právní spory.
Soudy a otázka klamavých slibů
Někteří kupující se rozhodli automobilku zažalovat kvůli údajně zavádějící reklamě. Argumentovali tím, že Tesla prodávala vozy s příslibem budoucí plné autonomie, ale následně se ukázalo, že původní hardware k tomu nemusí být dostačující. V některých případech soudy rozhodly, že výměna hardwaru má být zákazníkům nabídnuta bezplatně.
Tento vývoj vytvořil důležitý precedens. Pokud totiž Hardware 3 skutečně neumožní plnohodnotné autonomní řízení, Tesla se může dostat pod tlak, aby majitelům se zaplaceným balíčkem Full Self Driving nabídla modernizaci bez dalších nákladů.
Austin jako zkouška nové generace
V červnu 2025 Tesla spustila v texaském Austinu pilotní program autonomního řízení. Výběr vozů ale ukázal, kam se vývoj posunul. Do programu se dostaly jen automobily vybavené Hardwarem 4, tedy novější technikou, která má proti předchozí generaci větší rezervy pro náročné výpočty.
Pro majitele starších vozů je to nepříjemný signál. Ačkoliv si mnozí za schopnost budoucí autonomní jízdy připlatili, jejich auta se do prvních praktických testů nedostala. Tesla tak stojí před otázkou, jak se k těmto zákazníkům postaví a zda dokáže splnit alespoň část očekávání, která sama pomáhala vytvářet.
Optimismus navzdory komplikacím
Musk i přes tuto komplikaci dál mluvil o roce 2025 jako o mimořádně důležitém období v historii Tesly. Firma se snaží dokázat, že autonomní řízení není jen vzdálený slib, ale technologie, kterou lze postupně nasadit v reálném provozu.
Zároveň však platí, že dosavadní vývoj přinesl automobilce i jejím zákazníkům tvrdé vystřízlivění. Nestačí jen slibovat, že software časem všechno vyřeší. U autonomního řízení rozhoduje také hardware, výpočetní výkon, senzory, bezpečnostní rezerva a schopnost zvládnout nepředvídatelné situace na silnici. A právě v tomto bodě se ukázalo, že část starších Tesel není tak připravená na budoucnost, jak se po mnoho let tvrdilo.
