Průměrné emise CO2 u nově zaregistrovaných osobních aut v Evropě sice rok od roku klesají, ale Česká republika kazí evropské emisní statistiky. Češi totiž kupují nová auta s vysokou uhlíkovou stopou a nechtějí nové elektromobily. Za nezájem mohou podle nich vysoké pořizovací ceny a nedostatek dobíjecích stanic. Hůře než Česká republika je na tom už jen Slovensko a Estonsko.
Podle předběžných dat od Evropské agentury pro životní prostředí (European Environmental Agency) klesly v roce 2022 průměrné emise CO2 u nových automobilů již třetí rok v řadě. Zatímco auta, která byla v Evropě v roce 2020 registrována jako nová, měla průměrné emise přes 130 g CO2 na kilometr, nová auta registrovaná v roce 2021 už vykazovala průměrné emise jen okolo 115 g CO2/km, a dle předběžných dat EEA měla nová auta registrovaná v roce 2022 emise v průměru okolo 108 g CO2/km*.
Zelená Skandinávie a elektromobilová bída v ČR
V loňském roce měla nejnižší průměrné emise nově registrovaná auta ve Skandinávii**. Nové auto zaregistrované v roce 2022 v Norsku vykazovalo pouhých 17,97g CO2 /km. Následovalo Švédsko, Island a Finsko. Oproti tomu Česká republika se zařadila mezi tři evropské země s nejvyššími průměrnými hodnotami u nových registrovaných aut (ČR průměr 138,18 g CO2/km). Podobně vysoké průměry už mělo jen Slovensko (138,53 g CO2/km) a Estonsko (141,54 g CO2/km).
Hlavní příčinou takto významného rozdílu mezi Skandinávií a Českou republikou je rozdíl v zastoupení elektromobilů. Podle předběžných dat EEA se v loňském roce zaregistrovalo v Česku zhruba 3900 nových elektromobilů. Mezi registracemi nových aut v Česku silně dominovaly vozy na benzín (68 procent registrací) a na naftu (25 procent registrací). Podíl elektromobilů v rámci nových vozů dosáhl loni pouhých 2 procent, zatímco například v Norsku činil jejich podíl neuvěřitelných 79 procent. Na Islandu či ve Švédsku tvořila elektro auta okolo 35 procent.
Za nízký zájem o nové elektromobily v Česku dle průzkumu známého think-tanku IDEA CERGE EI může vysoká pořizovací cena. Ale někteří Češi dle průzkumu think-tanku citují jako důvody také nedostatek servisních míst vhodných pro elektromobily a nedostatek veřejných dobíjecích stanic v jejich okolí.
Ale jeden blok Temelína má elektrický výkon 1000 MW, takže by dovedl utáhnout jen 100 takovýchhle dobíjecích stanic.
Nestrašte, stačí si to umět spočítat. Při výkonu jednoho bloku 1000MW (1GW) je denní výroba 24 GWh (24 000 000kWh). To v přepočtu vychází na cca 120 milionů kilometrů ujetých elektromobilem s mírně nadprůměrnou spotřebou 20kWh/100km (dá se jezdit i za 14). Stejných 120 milionů km ujetých benzínovým vozidlem se spotřebou 7l/100km odpovídá spotřebě kolem 8 milionů litrů benzínu. Tedy jeden blok temelína, pokud by byl využit čistě pro elektromobilitu, vyrobí denně ekvivalent 8 milionů litrů benzínu
Denní spotřeba benzínu v ČR je ale jen asi milion litrů denně. Tedy i kdyby jsme všechna benzínová auta nahradili elektromobily pokryje to 1/8 výkonu bloku Temelína. U nafty je situace horší, té se spotřebuje o dost víc, cca 2,7 milionů litrů denně. Myslím že se dá bezpečně říct, že jeden jaderný blok by nám v pohodě pokryl v podstatě kompletní elektrifikaci vozového parku. Problémy jsou někde jinde – a to jak zajistit že se 100% výkonu využije – poptávka po nabíjení se totiž v průběhu dne mění. Ale i to má své řešení, zejména ve finanční motivaci (dynamické ceny elektřiny) které umožní nabít levněji pokud mi nevadí že to nebude hned (což často nevadí – pokud auto zaparkuji u nabíječky před domem a odjíždím zítra je mi úplně jedno jestli se nabije hned, a nebo v noci)
Uvedených 10MW není na nabíjení jednoho vozidla (a i kdyby bylo.. takové vozidlo by se nabilo za pár desítek vteřin.. větší výkon -> rychlejší nabití) ale pro celou instalaci která dokáže vozidel nabíjet přes sto najednou (dle článku)