Elektromobily jsou považovány za jeden z nástrojů, který má pomoci zlepšit kvalitu ovzduší ve městech. Nový americký výzkum však upozorňuje na méně známý problém, který nesouvisí přímo s provozem elektrických vozů, ale s jejich nabíjením. V bezprostředním okolí některých rychlonabíjecích stanic totiž vědci naměřili zvýšené množství jemných prachových částic.

Výzkumný tým z Kalifornské univerzity v Los Angeles zjistil, že koncentrace částic PM2,5 může být u rychlonabíječek přibližně dvojnásobná ve srovnání s běžnými městskými lokalitami. Neznamená to, že by nabíjecí stanice vyráběly výfukové emise. Zdrojem problému jsou podle výzkumníků především chladicí ventilátory instalované uvnitř nabíjecích stojanů.

Jemné částice mohou proniknout hluboko do organismu

Částice označované jako PM2,5 mají průměr maximálně 2,5 mikrometru. Kvůli své nepatrné velikosti se při vdechnutí mohou dostat hluboko do plic a následně také do krevního oběhu. Dlouhodobé vystavení jejich zvýšeným koncentracím proto může představovat zdravotní riziko.

Vědci provedli měření na padesáti místech s rychlonabíjecími stanicemi v oblasti Los Angeles. Přímo u nabíjecích stojanů zaznamenali koncentrace od 7,3 do 39 mikrogramů na metr krychlový. V běžném městském prostředí bez rychlonabíječek se přitom hodnoty pohybovaly přibližně mezi 3,6 a 12,4 mikrogramu.

Průměrná koncentrace v blízkosti nabíjecích stanic dosahovala přibližně 15 mikrogramů na metr krychlový. V některých případech se však objevily také velmi krátké špičky přesahující hranici 200 mikrogramů.

U nabíječek bylo více prachu než u čerpacích stanic

Pro srovnání vědci sledovali také další místa spojená s automobilovou dopravou. V okolí klasických čerpacích stanic naměřili průměrně zhruba 12 mikrogramů částic PM2,5 na metr krychlový. V lokalitách se silným silničním provozem se hodnoty většinou pohybovaly mezi 10 a 11 mikrogramy.

Z naměřených údajů tedy vyplývá, že přímo u některých rychlonabíječek může být koncentrace jemného prachu vyšší nejen než v běžných ulicích, ale také než u benzinových a naftových čerpacích stanic.

Výzkumníci však upozorňují, že jde o velmi lokální jev. Se zvětšující se vzdáleností od nabíjecího stojanu koncentrace rychle klesá. Už po několika desítkách metrů je rozdíl výrazně menší a ve vzdálenosti několika stovek metrů se hodnoty prakticky neliší od okolního městského prostředí.

Ventilátory rozvíří prach usazený kolem stojanu

Samotná nabíjecí elektronika vytváří při rychlém dobíjení značné množství tepla. Aby mohla správně fungovat, musí být vybavena účinným chlazením. To často zajišťují výkonné ventilátory, které nasávají a vytlačují velké množství vzduchu.

Právě proudění vzduchu může podle autorů studie rozvířit nečistoty nahromaděné na zemi nebo uvnitř konstrukce nabíjecího stojanu. Do ovzduší se tak znovu dostává prach, drobné částice pocházející z pneumatik, zbytky z brzdového obložení a další materiály usazené v okolí.

Tento proces se označuje jako resuspenze. Nejde tedy o vznik nových emisí během nabíjení, ale o opětovné rozptýlení částic, které se již dříve nacházely na povrchu nebo v okolním prostředí.

Největší expozice vzniká přímo při nabíjení

Zvýšeným koncentracím mohou být nejvíce vystaveni řidiči a cestující, kteří se během nabíjení pohybují v těsné blízkosti stojanu. Riziko se týká především situací, kdy člověk čeká přímo vedle nabíječky nebo u ní tráví delší dobu.

Autoři výzkumu proto doporučují zbytečně se nezdržovat bezprostředně u zařízení. Během nabíjení je podle nich vhodnější čekat uvnitř vozu nebo se přesunout alespoň několik metrů od stojanu.

To samozřejmě neznamená, že by krátké připojení kabelu představovalo okamžité zdravotní nebezpečí. Studie spíše upozorňuje na lokální zdroj jemného prachu, který dosud nebyl při plánování nabíjecí infrastruktury příliš sledován.

Elektromobily přesto zůstávají čistší

Výzkumníci zároveň zdůrazňují, že jejich zjištění nezpochybňuje celkový přínos elektromobilů pro kvalitu ovzduší. Elektrická auta během jízdy neprodukují výfukové plyny a zejména ve městech mohou pomoci snížit množství oxidů dusíku i dalších škodlivin vznikajících spalováním benzinu a nafty.

Zvýšená koncentrace částic u rychlonabíjecích stojanů je podle autorů především technickým problémem, který lze poměrně snadno omezit. Jednou z možností je instalace filtrů do chladicích systémů. Pomoci by mohla také změna směru proudění vzduchu, úprava konstrukce stojanů nebo jejich pravidelnější čištění.

Důležitou roli může hrát rovněž výběr vhodného umístění. Rychlonabíjecí stanice by podle vědců neměly stát příliš blízko škol, nemocnic, domovů pro seniory nebo dalších míst, kde se pravidelně pohybují citlivější skupiny obyvatel.

Problém má řešení už při návrhu nabíječky

Výsledky studie ukazují, že ani technologie spojované s čistší dopravou nejsou zcela bez vedlejších dopadů. V tomto případě však nejde o zásadní překážku rozvoje elektromobility, ale spíše o upozornění pro výrobce nabíjecích zařízení a provozovatele dobíjecích sítí.

Lepší filtrace, upravené chlazení a promyšlenější umístění stanic mohou množství rozvířeného prachu výrazně snížit. Elektromobily tak mohou zůstat důležitou součástí čistší dopravy, zatímco samotná nabíjecí infrastruktura bude muset projít dalšími technickými úpravami.