Na první pohled nenápadný městský hatchback, za volantem ale příjemné překvapení. Suzuki Swift stále sází na nízkou hmotnost, jednoduché ovládání a techniku, která se nesnaží být složitější, než je potřeba. K tomu přidává možnost pohonu všech kol, což je mezi podobně velkými auty mimořádně vzácná nabídka. Vyzkoušel jsem provedení s manuální převodovkou a systémem AllGrip. A protože během testu napadl sníh, mohl jsem zjistit i to, jestli má malá japonská čtyřkolka vedle praktických předností také smysl pro zábavu.
U některých aut si jejich dlouhou historii člověk uvědomí teprve ve chvíli, kdy začne počítat jednotlivé generace. Kořeny Suzuki Swift sahají až do roku 1983. Za více než čtyři desetiletí se z něj stal skutečně světový model, který můžete potkat v nejrůznějších koutech planety. Silné zastoupení má pochopitelně v Japonsku a Indii, dobře se ale zabydlel také v Evropě. K jeho tradičním odbytištím patří Velká Británie a ani na českých silnicích rozhodně není neznámou tváří.
Zajímavé přitom je, že ne vždy nosil jméno, pod kterým ho známe dnes. V Japonsku se starší provedení prodávala jako Suzuki Cultus, australský trh znal příbuzné vozy pod značkou Holden a v Severní Americe se objevovala označení Pontiac Firefly či Geo Metro. Jedno malé auto tak mělo během své kariéry překvapivě mnoho podob i obchodních identit.
Evropští řidiči si možná vzpomenou také na Subaru Justy. Některé jeho generace byly přímo odvozené od Swiftu a nabízely pohon všech kol s viskózní spojkou. Právě taková auta si získávala příznivce tam, kde každou zimu napadne pořádná vrstva sněhu. Nepotřebovala ohromující výkon ani rozměrnou karoserii, aby na kluzké cestě předvedla, co umějí.
Mohlo by vás zajímat
Do historie modelu ovšem patří i svižnější svezení. Nejprve ho nabízela provedení GTi, později převzal štafetu Swift Sport. Podle konkrétní generace byl k dispozici se třemi nebo pěti dveřmi a vybudoval si velmi slušnou pověst mezi malými sportovními hatchbacky. Na kontě má přibližně 261 tisíc prodaných exemplářů, přičemž důležitým trhem bylo vedle Japonska také Německo. Současný Swift už ale staví svou přitažlivost na trochu jiných vlastnostech.
Malý hatchback, který zůstal sám sebou
Nejnovější provedení se představilo v prosinci 2023. Pořadové číslo jeho generace záleží na tom, odkud začnete historii počítat a o kterém trhu se bavíte. Pro evropské zákazníky je však podstatnější, že Swift pokračuje jako kompaktní a lehké auto, místo aby s každou další obměnou výrazně narůstal.
Evropské vozy současné generace pocházejí z Japonska, konkrétně ze závodu Sagara. V roce 2024 se rozběhla také výroba u indické společnosti Maruti Suzuki. Označení spojené s maďarskou produkcí, které si možná pamatujete ze starších Swiftů, už tedy u dnešního evropského provedení nehledejte.
Nabídka se zároveň zjednodušila. Nová generace nepřinesla pokračování ostrého Sportu a při výběru motoru nemá zákazník nad čím dlouze přemýšlet. Přesto by byla škoda považovat současný Swift za auto, ze kterého se vytratil veškerý temperament. Jeho kouzlo totiž nikdy nespočívalo jen v počtu koní. Velkou část zážitku vždy obstarávaly malé rozměry, nízká hmotnost a bezprostřednost, s jakou reagoval na řidičovy pokyny.
Na délku měří přibližně 3,86 metru, na šířku 1,73 metru a na výšku kolem 1,50 metru. S hmotností pohybující se okolo jedné tuny tak pořád patří mezi auta, která s sebou nevozí zbytečná kila navíc. Ve městě je to příjemné při parkování, mimo něj zase při každé změně směru.
Tři válce bez turba mají svoje kouzlo
Pod kapotou pracuje zážehový motor Z12E z rodiny DualJet. Jde o atmosférický tříválec o objemu 1 197 cm³, tedy zaokrouhleně 1,2 litru. Má dva vačkové hřídele, rozvodový řetěz a nepřímé vstřikování paliva se dvěma vstřikovači na každý válec. Pozornost si zaslouží také vysoký kompresní poměr, který se blíží hodnotě 14 : 1.
Z pohledu řidiče, který má rád přehlednou techniku, je to sympatická sestava. Žádné turbodmychadlo, nechybí ani obyčejná mechanická měrka oleje. Celé řešení působí dojmem, že by se s ním při běžné údržbě nemuselo zbytečně bojovat. Skutečnou dlouhodobou spolehlivost samozřejmě prověří až roky provozu, konstrukce ale dává příznivcům jednodušších motorů dobrý důvod k zájmu.
Výkon 60 kW dnes na papíře nikoho neohromí. Jenže v lehkém Swiftu nepůsobí tak skromně, jak by se při pohledu na samotné číslo mohlo zdát. Při rozjezdu vás nezatlačí do sedadla a při předjíždění je potřeba přemýšlet dopředu, přesto s ním nemusí být jízda vůbec nudná.
Spalovací jednotce navíc pomáhá malý mild-hybridní systém. Jeho elektromotor má uváděný točivý moment 60 Nm, který ovšem nelze jednoduše přičíst k maximálnímu momentu benzinového motoru. Úkolem elektrické části je především asistovat v určitých jízdních situacích a přispívat k hospodárnějšímu provozu.
Testované auto mělo pětistupňovou manuální převodovku. V nabídce Swiftu je také automatické CVT, jeho dostupnost je však potřeba rozlišovat podle zvoleného pohonu. Právě manuál k charakteru malé čtyřkolky dobře sedí. S autem vás příjemně propojí a připomene, že i běžná cesta může být řidičsky zajímavá.
Má to ovšem jednu podmínku: nesmíte se bát řadit a využívat otáčky. První převodový stupeň je poměrně krátký, zatímco dvojka a další rychlosti působí delším dojmem. Pokud chcete ze Swiftu dostat svižnější reakce, je lepší včas podřadit než čekat, že všechno vyřeší síla motoru odspodu.
Tříválec jsem proto nechával vytáčet poměrně často a vlastně i rád. Právě ve vyšších otáčkách působí ochotněji a k atmosférickému charakteru takové zacházení přirozeně patří. Během testu se spotřeba pohybovala přibližně mezi 6 a 6,3 l/100 km. V podmínkách, ve kterých jsem jezdil, se přitom výrazně neměnila ani s odlišným tempem. Není to rekordně nízké číslo, ale vzhledem k pohonu všech kol a častějšímu využívání otáček mi připadalo přijatelné.
Také zbytek techniky se drží při zemi. Vzadu najdete jednoduché řešení nápravy a bubnové brzdy. Swift zkrátka nepotřebuje na každém místě předvádět technickou složitost, aby dokázal dobře sloužit.
AllGrip oceníte hlavně ve chvíli, kdy začne klouzat
Nejvíc mě na testovaném autě zajímala čtyřkolka. Systém AllGrip Auto využívá viskózní spojku a zadní kola zapojuje samočinně podle rozdílu otáček mezi nápravami. Podobnou filozofii známe také ze Suzuki Ignis: řidič nemusí nic nastavovat ani přepínat, o přenos síly se stará samotná technika.
Nejde o trvalý pohon všech kol se sportovními ambicemi ani o soustavu určenou k náročnému terénnímu použití. Viskózní spojka potřebuje k výraznějšímu přenosu síly na zadní nápravu rozdíl otáček, takže její reakce má určitý charakter a není zcela okamžitá. V běžném provozu mi to ale nijak nepřekáželo.
Během testu navíc napadl sníh, a tak přišla vhodná příležitost vyzkoušet, co malý Swift na kluzkém povrchu dokáže. Obutý byl do pneumatik Kumho o rozměru 185/55 R16, které v daných podmínkách fungovaly slušně. Kombinace lehké karoserie, kompaktních rozměrů a pohonu obou náprav byla rázem mnohem zajímavější, než by napovídalo nenápadné vzezření auta.
Na sněhu se Swift nechal ochotně přimět i ke krátkému sklouznutí. Aby se něco dělo, bylo ovšem potřeba držet motor v otáčkách. Výkonu nemá nazbyt a dlouhé táhlé smyky nejsou disciplínou, pro kterou by vznikl. Krátké vybočení na vhodné zasněžené ploše mu ale ukázalo hravější stránku. Podobné zkoušení přirozeně patří jen do uzavřeného prostoru mimo běžný provoz.
Zároveň je dobré respektovat jeho krátkou karoserii. Reakce mohou být rychlé a při přehnaném pokynu se auto dokáže přetočit ochotněji, než nezkušený řidič očekává. Na mokrém asfaltu už bych od něj podobnou zábavu vůbec nevyžadoval. Tam dává mnohem větší smysl využívat čtyřkolku jako pomocníka pro jistější přenos síly.
Viskózní spojka je sice konstrukčně poměrně jednoduchá, neznamená to však, že snese libovolné zacházení. Dlouhodobý výrazný rozdíl otáček ji tepelně zatěžuje. Pozornost si proto zaslouží i správný rozměr, tlak a srovnatelné opotřebení všech pneumatik.
Největší přínos AllGripu každopádně vidím v obyčejných situacích. Zasněžený výjezd od domu, cesta k horské chatě nebo rozjezd na kluzkém stoupání jsou přesně okamžiky, kdy takové řešení potěší. Swift si může poradit také s lehce rozbahněnou či podmáčenou cestou, tady už ale začne rychle rozhodovat světlá výška. Přibližně 14 centimetrů pod autem není mnoho, takže hlubší koleje a větší nerovnosti vyžadují opatrnost. Čtyřkolka z něj terénní vůz nedělá.
V kabině vítězí tlačítka a zdravý rozum
Interiér má podobnou povahu jako zbytek auta. Nesnaží se vyvolávat dojem luxusu, místo toho nabízí prostředí, ve kterém se člověk rychle zorientuje. Materiály odpovídají dostupnějšímu japonskému hatchbacku, a pokud sem přesednete z výrazně dražšího vozu, rozdíl samozřejmě poznáte. Při každodenním používání mi však takový přístup vůbec nevadil.
Naopak jsem ocenil věci, které dnes začínají působit téměř neobvykle. Swift má fyzické ovladače pro vypínání systému stop-start, zásahy do nastavení hlídání jízdního pruhu i stabilizace. Před řidičem zůstaly klasické analogové přístroje. Na základní úkony tak nepotřebujete pokaždé procházet několik obrazovek.
Současně ale nemusíte rezignovat na propojení s telefonem. Infotainment podporuje Apple CarPlay i Android Auto a během používání fungoval dobře. Suzuki tak kombinuje tradiční ovládání s funkcemi, které dnes řada řidičů považuje za samozřejmost.
Příjemně se drží kůží obšitý volant, přední sedadla mají vyhřívání a ani palubní deska nepůsobí vyloženě bez nápadu. Hlavně se uvnitř necítíte tak stísněně, jak by mohly vnější rozměry naznačovat. Je to malé auto, ale posádku nemusí při každé cestě přesvědčovat, že sedí v nouzovém řešení.
Zavazadlový prostor nabízí 265 litrů, po sklopení zadních opěradel lze využít až přibližně 980 litrů. Pro běžné nákupy a každodenní potřeby je to dostačující, jen při větším rodinném cestování už bude nutné s místem hospodařit.
Swift zvládne také dálnici, i když nejpřirozeněji působí ve městě a na okreskách. Charakter auta pak pěkně dokresluje kombinace manuálního řazení a klasické mechanické ruční brzdy. Žádná velká událost, řeknete si. Jenže právě součet podobných drobností z něj dělá příjemně srozumitelného společníka.
Čtyřkolka se vejde pod půl milionu
Podle cen uvedených u testovaného vozu začíná nabídka Swiftu na 395 900 Kč. Za tuto částku dostanete výbavu Comfort, manuální převodovku a pohon předních kol. Kdo chce AllGrip, musí zamířit k provedení Premium, u kterého cena s manuálem startuje na 478 900 Kč.
Testovaný exemplář ve výbavě Elegance s dvoutónovým lakováním vycházel na 494 900 Kč. I lépe vybavená čtyřkolka se tedy v tomto případě dostala pod hranici půl milionu korun.
Samozřejmě bych si dokázal představit ještě příznivější cenovku. Když se však rozhlédnete po malých autech a přidáte požadavek na pohon obou náprav, prostor pro výběr se výrazně zúží. Právě v tom je Swift zajímavý. Nabízí kombinaci, kterou v této velikosti nenajdete na každém rohu.
Obyčejné auto, ke kterému si snadno vytvoříte vztah
Po testu mi zůstala především radost z toho, že se podobné auto stále vyrábí. Swift má přehledné rozměry, rozumnou hmotnost a ovládání, které nevyžaduje dlouhé seznamování. Nesnaží se být pojízdnou výkladní skříní všech dostupných technologií. Jeho přednosti poznáte spíš při každodenním soužití.
Baví mě i to, že k příjemnému řízení nepotřebuje vysoký výkon. Musíte s ním trochu pracovat, správně řadit a při svižnější jízdě využívat otáčky. Odměnou je pocit, že auto skutečně řídíte. Pohon všech kol k tomu přidává praktickou výhodu na sněhu a za vhodných podmínek také další porci hravosti.
Mohlo by vás zajímat
Výhrady samozřejmě mám. Odstupňování převodovky by mi vyhovovalo trochu jiné a ceně bych rád ubral alespoň několik tisíc. Teprve delší provoz také ukáže, jak si nová generace povede z hlediska spolehlivosti a ochrany proti korozi. Jednoduchá technika je sympatický začátek, nikoli automatická záruka bezstarostných desetiletí.
Přesto na mě Swift zapůsobil jako poctivé malé auto, které má jasný smysl. Pro řidiče, jenž nechce velké SUV, ale v zimě ocení záběr všech kol, představuje velmi zajímavou možnost. A v době, kdy malé hatchbacky zdražují a nabídka dostupných vozů řídne, je příjemné narazit na model, který si uchoval vlastní charakter i schopnost vykouzlit za volantem úsměv.
