U elektromobilů se už dávno bere jako samozřejmost, že číslo v tabulce a realita na silnici nejsou totéž. Výrobce uvede dojezd podle metodiky WLTP, zákazník si ho přečte v technických údajích a většina lidí automaticky počítá s tím, že v běžném provozu bude skutečný výsledek nižší. Stačí zima, svižnější tempo, dálnice, plně obsazené auto nebo zapnuté topení a z papírového údaje rychle zmizí desítky kilometrů.

Jenže nové soudní rozhodnutí z Německa ukazuje, že ani u elektromobilů nelze oficiální dojezd brát pouze jako orientační marketingovou hodnotu bez jakékoli právní váhy. Pokud je rozdíl mezi deklarovaným a skutečně naměřeným dojezdem příliš velký, může jít o podstatnou vadu vozu. A ta už může zákazníkovi otevřít cestu k odstoupení od kupní smlouvy.

Když papírový dojezd nestačí

Na rozhodnutí upozornil německý magazín Auto Motor und Sport. Podle něj se soud zabýval případem majitele elektromobilu, jehož vůz v praxi nedosahoval hodnot, které výrobce uváděl v rámci evropského homologačního cyklu WLTP. Oficiálně měl automobil na jedno nabití zvládnout zhruba 332 až 341 kilometrů.

Majitel se proto obrátil na soud a v rámci řízení byl přizván znalec. Ten nehodnotil běžnou jízdu v provozu, kde může výsledek ovlivnit řidič, počasí, dopravní situace i zatížení auta. Místo toho dojezd ověřil na zkušební stolici za standardizovaných podmínek odpovídajících metodice WLTP. A právě tento výsledek byl pro posouzení celého případu zásadní.

Naměřený dojezd činil pouze 282 kilometrů. Ve srovnání s oficiální hodnotou tak šlo o odchylku přibližně 18 procent. To už podle soudu nebyl jen běžný rozdíl mezi laboratorním údajem a každodenním používáním, ale natolik výrazný nesoulad, že mohl být považován za vadu vozidla.

Důležitá hranice deseti procent

Soud při rozhodování vycházel z již existující judikatury Spolkového soudního dvora, která se dříve týkala především spalovacích aut a jejich spotřeby paliva. U nich platí, že pokud se skutečná spotřeba za srovnatelných standardizovaných podmínek odchýlí od normované hodnoty o více než 10 procent, může jít o významnou vadu.

Tentokrát soudci stejný princip vztáhli i na elektromobil a jeho dojezd. Jinými slovy, dojezd podle WLTP nemusí být jen číslo do prospektu, ale vlastnost vozu, s níž zákazník může při koupi oprávněně počítat. Pokud se při objektivním měření ukáže, že auto tuto hodnotu nesplňuje o více než zmíněných 10 procent, může to mít právní následky.

V posuzovaném případě byla odchylka 18 procent, tedy výrazně nad touto hranicí. Soud proto uznal, že se jedná o podstatný nedostatek.

Nejde o každodenní jízdu, ale o srovnatelné podmínky

Rozhodnutí je zajímavé i tím, že jasně odděluje běžnou uživatelskou zkušenost od právně relevantního měření. To, že elektromobil v zimě na dálnici ujede méně než v technických údajích, samo o sobě ještě nemusí znamenat vadu. Reálný dojezd se vždy mění podle okolností a elektromobily jsou na tyto vlivy obzvlášť citlivé.

Podstatné je něco jiného. Pokud se má řešit, zda vůz skutečně odpovídá údajům výrobce, musí být porovnání provedeno za standardizovaných laboratorních podmínek. Právě takový test má ukázat, zda auto splňuje hodnotu, kterou výrobce deklaroval při homologaci.

V tomto konkrétním případě navíc znalec zjistil další problém. Baterie vozu během tří let provozu přišla až o 17 procent své původní kapacity. To bylo více, než by se u takto starého auta a daného způsobu používání běžně očekávalo. I tento poznatek přispěl k celkovému pohledu na stav vozidla.

Důkazní břemeno hrálo ve prospěch zákazníka

Významnou roli sehrál také čas, kdy se problém projevil. Protože k vadě došlo v prvním roce po dodání vozu, uplatnilo se zákonné obrácení důkazního břemene. To znamená, že kupující nemusel složitě dokazovat, že závada existovala už v době koupě. Naopak prodávající měl prokázat, že tehdy vozidlo v pořádku bylo.

To se však podle soudu nestalo. I z tohoto důvodu měl zákazník v řízení silnější pozici.

Co to znamená pro majitele elektromobilů?

Rozhodnutí zatím nelze brát jako univerzální návod, že každý elektromobil s nižším dojezdem lze jednoduše vrátit. Přinejmenším v Německu ale posiluje právní jistotu zákazníků a zároveň vysílá jasný signál výrobcům. Údaj WLTP není bezcenná poznámka pod čarou, ale parametr, který může být z právního hlediska považován za garantovanou vlastnost vozu.

Zároveň však platí, že cesta k případnému odstoupení od smlouvy nebude jednoduchá ani levná. Zákazník, který by chtěl podobný spor řešit soudně, bude pravděpodobně potřebovat odborný znalecký posudek. A ten může být finančně náročný, stejně jako v tomto případě.

Pro automobilky je to ale důležitý vzkaz. Nestačí se jen obecně odvolávat na to, že dojezd elektromobilu ovlivňuje mnoho faktorů. To je sice pravda, ale pokud vůz nedosáhne deklarovaných hodnot ani při standardizovaném měření, může být problém mnohem vážnější než jen rozdíl mezi tabulkou a realitou běžného provozu.

Zdroj: Auto Motor und Sport