Ve světě baterií se čas od času objeví firma, která tvrdí, že našla řešení, na které celý průmysl čeká dlouhé roky. Přesně tak působil i příběh finského startupu Donut Lab. Ten sliboval novou generaci baterie s pevným elektrolytem, která měla být levná, bezpečná, extrémně rychle nabíjená a zároveň mimořádně odolná. Jenže čím více se na celou technologii začali dívat odborníci, tím více se ukazovalo, že realita může být úplně jiná.

Z původně velmi nadějného projektu se tak začíná rýsovat jeden z největších technologických skandálů posledních let. Donut Lab měl podle dostupných informací získat od investorů přibližně 25 milionů dolarů a hodnota společnosti měla narůst až na 1,25 miliardy dolarů. Problém je v tom, že revoluční baterie, na které měla být velká část celého příběhu postavena, zřejmě vůbec neexistuje v podobě, v jaké ji firma prezentovala.

Pevný elektrolyt, sodík a parametry z říše snů

Donut Lab na začátku roku 2026 oznámil, že vyvinul sodíkovou baterii s pevným elektrolytem. Na papíře šlo o kombinaci, která by mohla výrazně zamíchat kartami v elektromobilitě. Baterie s pevným elektrolytem jsou totiž dlouhodobě považovány za jednu z nejdůležitějších cest, jak posunout elektromobily dál. Oproti běžným lithium-iontovým článkům s kapalným elektrolytem slibují vyšší bezpečnost, lepší energetickou hustotu i rychlejší nabíjení.

Jenže Donut Lab neprezentoval pouze opatrný laboratorní pokrok. Firma rovnou mluvila o parametrech, které působily téměř neuvěřitelně. Uváděla energetickou hustotu kolem 400 Wh/kg, plné nabití přibližně za pět minut, životnost až 100 000 nabíjecích cyklů a zachování 99 procent výkonu v teplotním rozmezí od minus 30 do plus 100 stupňů Celsia. K tomu měla baterie využívat běžně dostupné materiály, být ekologičtější, levnější a připravená pro sériovou výrobu.

Kdyby se tato tvrzení potvrdila, znamenalo by to pro bateriový průmysl malou revoluci. Finský startup by se v takovém případě dostal před giganty, jako jsou CATL, QuantumScape, ProLogium, Samsung, Gotion, Toyota, Mercedes-Benz, BMW nebo BYD. Právě proto vzbudil Donut Lab tak mimořádnou pozornost.

Peníze, investoři a spojení s motocykly Verge

Za společností stál Marko Lehtimäki a Donut Lab byl zároveň spojován s výrobcem elektrických motocyklů Verge Motorcycles. Právě v motocyklech této značky se měla nová baterie poprvé objevit v praxi. Nešlo tedy jen o laboratorní sliby bez konkrétního využití. Firma se prezentovala tak, že má technologii, která je na cestě do reálného provozu.

Podle původních plánů měla samotnou technologii článků dodat německá společnost CT Coatings, zatímco výrobu měla zajišťovat firma Nordic Nano. Revoluční baterie byla jedním z hlavních argumentů, proč měl celý projekt působit jako velmi zajímavá investiční příležitost. A investoři tomu skutečně uvěřili. Do projektu mělo vložit peníze více než 1 300 lidí a celkově mělo jít zhruba o 25 milionů dolarů.

Zvenčí to chvíli vypadalo jako klasický příběh technologického startupu, který má v rukou něco velkého. Jenže právě u podobných příběhů bývá hranice mezi odvážnou vizí a nebezpečným přeháněním někdy velmi tenká.

Odborníkům začala čísla připadat podezřelá

První pochybnosti se objevily poměrně brzy. Nešlo přitom o to, že by každý jednotlivý parametr sám o sobě musel být úplně nemožný. V bateriovém vývoji se skutečně pracuje na vyšší energetické hustotě, rychlejším nabíjení, lepší životnosti i širším teplotním rozsahu. Problém byl v tom, že Donut Lab tvrdil, že toho všeho dosáhl najednou.

Právě tato kombinace začala odborníkům připadat krajně nepravděpodobná. Baterie jsou vždy výsledkem kompromisů. Vysoká energetická hustota obvykle komplikuje životnost, extrémně rychlé nabíjení zatěžuje článek a teplotní odolnost zase vyžaduje další technologická řešení. Pokud někdo oznámí, že vyřešil všechny tyto problémy současně, je přirozené, že se odborná veřejnost začne ptát, jak přesně toho dosáhl.

Trestní oznámení spustilo větší pozornost

V dubnu 2026 se kolem celé věci začalo výrazněji mluvit i mimo odborné kruhy. Bývalá zaměstnankyně a insiderka Lauri Peltola, která měla vazby na partnerskou společnost Nordic Nano, podala trestní oznámení. Podle ní veřejná tvrzení firmy neodpovídala skutečnému stavu technologie.

Donut Lab obvinění odmítl. Firma uvedla, že Peltola neměla dostatečné znalosti o bateriové technologii ani o celkovém průběhu vývojových prací. Zároveň zdůraznila, že není akcionářkou společnosti Nordic Nano Group a není ani součástí pracovní skupiny, která pro Donut Lab baterie vyvíjí.

Společnosti Donut Lab a Nordic Nano nadále tvrdily, že si za svými prohlášeními stojí. Dokonce mluvily o tom, že ještě v roce 2026 chtějí dosáhnout výrobní kapacity v řádu gigawattů. Místo uklidnění situace však přišla další analýza, která celý příběh ještě více zkomplikovala.

Nezávislá analýza naznačila jinou chemii článku

V červnu 2026 se na dostupná data zaměřil nezávislý výzkumník Ryan Inis Hughes ze skupiny Ziroth. Do analýzy se zapojilo více než dvacet odborníků, kteří zkoumali dostupné testy a technické údaje. Nešlo tedy jen o dojem několika skeptiků, ale o podrobnější pohled na chování samotného článku.

Pozornost se soustředila mimo jiné na výsledky testů finského výzkumného centra VTT, napěťové charakteristiky a průběh nabíjení. Závěr byl pro Donut Lab velmi nepříjemný. Podle expertů se zkoumaný článek nechoval jako sodíková baterie s pevným elektrolytem. Mnohem více připomínal běžný lithium-iontový článek.

Klíčové měly být takzvané elektrochemické otisky prstů. Jinými slovy způsob, jakým článek mění napětí, jak reaguje při nabíjení a jak se fyzicky chová během provozu. Podle odborníků tyto projevy odpovídaly spíše moderní lithiové technologii typu NCM s grafitovou anodou než údajné sodíkové solid-state baterii.

Ani odhadovaná energetická hustota podle analýzy neodpovídala prezentovanému průlomu. Měla se pohybovat přibližně kolem 298 Wh/kg. To je samo o sobě velmi dobrá hodnota, rozhodně však nejde o převratný skok, jaký Donut Lab sliboval.

Problém nebyl jen v článku, ale i v prezentaci výsledků

Kritika se netýkala pouze samotné technologie. Velké otazníky se objevily také kolem toho, jak Donut Lab pracoval s testy a jak veřejnosti i investorům prezentoval jejich výsledky. Firma se měla opírat o testy nezávislého pracoviště a používat je jako důkaz důvěryhodnosti. Podle kritiků však tyto testy nepotvrzovaly všechna klíčová tvrzení, která startup veřejně uváděl.

To se týká například životnosti 100 000 nabíjecích cyklů nebo samotné chemie článku. Pokud nezávislá laboratoř ověří některé parametry, neznamená to automaticky, že potvrzuje celý příběh firmy. Právě v tom měl podle kritiků spočívat hlavní problém. Výsledky renomovaného pracoviště mohly budit dojem, že je technologie ověřená v širším rozsahu, než tomu ve skutečnosti bylo.

Odborníci tento postup označili za zneužití autority. Tedy situaci, kdy se důvěryhodnost známého výzkumného centra využije k podpoře tvrzení, která dané testy přímo nedokládají.

Mohl být oklamán i samotný Donut Lab?

Celá kauza zatím nemusí nutně znamenat, že Donut Lab od začátku vědomě podváděl. Jedním z možných scénářů je i to, že se obětí stal samotný startup, který uvěřil technologii dodané partnerem. V takovém případě by hlavní problém mohl ležet u společnosti CT Coatings, která měla dodat technologii článků.

Na tuto možnost nepřímo upozorňuje i Julian Zanau z Fraunhoferova institutu, který se na vyšetřování podílel. Po schůzce se zástupci CT Coatings měl podle svých slov pocit, že lidé na druhé straně ani pořádně nevědí, jak baterie ve skutečnosti fungují. To je u společnosti, která má dodávat převratnou bateriovou technologii, mimořádně varovný signál.

Pokud Donut Lab opravdu převzal tvrzení svého partnera a postavil na nich vlastní prezentaci pro investory, mohl se dostat do situace, ze které už se velmi těžko couvalo. Jakmile jednou firma začne veřejně slibovat revoluci a získá na základě těchto slibů peníze, každé další upřesnění může znamenat obrovský problém.

Případ připomíná slavný Theranos

Pokud se dosavadní zjištění potvrdí, může se kauza Donut Lab zařadit mezi nejvýraznější technologické aféry posledních let. Není divu, že se v této souvislosti často objevuje přirovnání k případu Theranos. Také tam firma slibovala převratnou technologii, získala důvěru investorů a dlouhou dobu budila dojem, že je mnohem dál, než ve skutečnosti byla.

Příběh Donut Lab je zároveň připomínkou, jak lákavé mohou být sliby o zázračných bateriích. Elektromobilita, ukládání energie a celý bateriový průmysl dnes patří mezi oblasti, kde se hraje o obrovské peníze. Kdo by skutečně přišel s bezpečnější, levnější, rychleji nabíjenou a výrazně odolnější baterií, získal by mimořádnou výhodu.

Právě proto je ale potřeba podobná tvrzení ověřovat s maximální opatrností. Technologický průlom nestačí oznámit v tiskové zprávě. Musí obstát v nezávislých testech, detailní analýze a především v realitě. A u Donut Lab to zatím vypadá, že mezi velkým slibem a skutečnou technologií zela mnohem větší propast, než firma investorům naznačovala.