Na Floridě se rozjíždí plán, který může posunout elektromobilitu do úplně jiné ligy. Dopravní úřady chystají na rok 2026 začátek stavby dálničního úseku, kde se budou elektromobily dobíjet bez kabelu – rovnou během jízdy. V praxi jde o snahu převést bezdrátové nabíjení z testovacích polygonů a laboratoří do reálného provozu na rychlostní komunikaci.

Projekt je navázaný na novou státní expresní silnici SR 516, která má propojit oblast Lake County s Orange County. Celá komunikace má mít 7 kilometrů a její dokončení se plánuje na rok 2029. Samotná „nabíjecí“ část bude dlouhá 1,2 kilometru; instalace má odstartovat v červnu 2026 a technologie se zatím objeví jen v jednom jízdním pruhu.

Celkové náklady se odhadují na zhruba 11,3 miliardy korun. Na projektu spolupracuje výzkumné centrum ASPIRE při University of Utah, stavební Oldcastle Infrastructure a norská firma ENRX, která dodává vlastní nabíjecí systém.

Jak to funguje: podobně jako mobil na podložce, jen v měřítku dálnice

Princip je vlastně známý: stejně jako dnes odložíte telefon na bezdrátovou nabíječku, tady „nabíječka“ leží pod povrchem vozovky. Do asfaltu jsou zabudované cívky, které vytvářejí magnetické pole. Auto vybavené přijímačem (typicky další cívkou v oblasti podvozku) při přejezdu energii bezdrátově převezme a pošle do baterie.

Použitý systém pracuje s třífázovými sinusovými cívkami, aby magnetické pole bylo co nejrovnoměrnější. Přenos se spustí jen tehdy, když je vůz správně srovnaný nad cívkami – jakmile systém vyhodnotí, že pozice není ideální, napájení se automaticky vypne. Právě tím se má hlídat bezpečnost.

Až 200 kW výkonu, komunikace v reálném čase

Výkon může dosahovat až 200 kW, což už míří i na nákladní dopravu. U osobních aut by přitom stačila zhruba čtvrtina takové hodnoty. Důležitá je i průběžná komunikace mezi infrastrukturou v silnici a autem: probíhá v reálném čase, aby se držela co nejlepší účinnost a přenos fungoval stabilně.

Účinnost: kdysi 80 %, dnes se to dotahuje ke kabelu

Jednou z hlavních technických překážek byly a jsou ztráty. Starší bezdrátová řešení se pohybovala kolem 80% účinnosti, zatímco kabelové nabíjení bývá zhruba okolo 95 %. Novější systémy ale udělaly velký skok: u řešení založených na magnetické rezonanci se uvádí celková účinnost 88–93 %, přičemž samotný přenos mezi cívkami má dosahovat 96–99 %.

Smysl není dobít do plna, ale přidat dojezd a ubrat stres

Cílem tohoto typu infrastruktury není, aby si auto během 1,2 kilometru „naplnilo baterku“. Jde spíš o průběžné udržování dojezdu a o to, aby se energie cestou neztrácela tak rychle. Pro řidiče by to mohlo znamenat menší tlak na plánování nabíjení a menší obavy z dojezdu před další stanicí.

Menší baterie, nižší hmotnost, levnější provoz

V dlouhodobé vizi by podobné nabíjení mohlo zmenšit potřebu obřích baterií. Místo akumulátoru dimenzovaného třeba na 800 kilometrů by teoreticky stačila baterie s dojezdem kolem 80 kilometrů, protože by se energie průběžně doplňovala „po cestě“. U nákladních aut by se tím mohlo ušetřit až 8 tun hmotnosti – což je velký rozdíl v užitečné nosnosti i v ceně. U osobních aut by menší baterie znamenala nejen nižší cenu, ale i lepší jízdní vlastnosti díky menší hmotnosti.

Co už se ve světě testovalo

Technologie už má za sebou několik demonstrací. Francie například aktivovala dálniční úsek s bezdrátovým nabíjením pro nákladní vozy ve spolupráci se společností Electreon. Michigan zase v roce 2023 oznámil plán na zkušební čtvrtmílový úsek v Detroitu, který ale zatím nebyl dokončen.

Velký posun přišel na začátku prosince, kdy tým z Purdue University ve spolupráci s dopravním úřadem státu Indiana úspěšně nabíjel kamion jedoucí rychlostí 105 km/h. Systém přitom dodával 190 kW, tedy výkon, který by bohatě stačil i pro osobní elektromobily.

Před floridskou instalací navíc probíhají zkoušky i na 40metrové dráze na University of Utah, kde se ladí bezpečnost, účinnost přenosu a odolnost celé konstrukce.

Největší háček: kompatibilita a vybavená auta

Zatím to nebude fungovat s běžnými elektromobily, které dnes jezdí po silnicích. Potřebují totiž přijímací zařízení – typicky cívky montované pod podvozek. To je momentálně největší praktické omezení: dokud se z toho nestane standardní výbava nebo alespoň běžně objednatelná možnost, zůstane technologie okrajová.

Otevřená je i otázka standardizace. Pokud se výrobci neshodnou na jednotném řešení, může vzniknout chaos, kdy jeden systém nebude s druhým kompatibilní.

Peníze a infrastruktura: kdo to zaplatí

Další problém je cena. Zabudovat technologii do vozovky je výrazně dražší než postavit klasické stojany u parkoviště. Zatím navíc není jasné, kdo ponese náklady při případném rozšiřování do dalších lokalit a jaký finanční model by to celé měl.

SR 516 nebude jen o nabíjení

SR 516 má být zároveň ukázkou moderní dopravní stavby. Projekt počítá se solárními panely pro napájení osvětlení a mýtných systémů, s přechody pro volně žijící zvířata kvůli omezení střetů se zvěří a také s víceúčelovou stezkou pro pěší a cyklisty.

Pilot, který může naznačit budoucnost

Zda se bezdrátové nabíjení v dálnicích stane běžnou realitou, zatím nikdo slíbit nemůže. Floridský úsek má hlavně ukázat, jestli to v praxi zvládne každodenní provoz – z hlediska spolehlivosti, bezpečnosti i ekonomiky.

Zájem o bezdrátové nabíjení nicméně roste i mezi velkými hráči. Tesla už avizovala, že pro budoucí robotaxi s bezdrátovým nabíjením počítá, a v dubnu 2025 také uvedla, že technologii zvažuje i pro superchargery řady V4. To naznačuje, že bezdrátová energie přestává být jen výstřední expe