Tesla patří k těm značkám, které zásadně proměnily automobilový svět. Právě ona ukázala, že elektromobil nemusí být jen experiment pro úzkou skupinu nadšenců, ale plnohodnotné auto schopné oslovit masy. Tradiční automobilky dodnes hledají způsob, jak zopakovat její recept na úspěch. Současně ale platí, že Tesla vyrábí auta poměrně krátce, a proto se jejich dlouhodobá životnost stále posuzuje obtížně. Ojetin už je dnes na trhu dost, a tak dává smysl podívat se na ně bez emocí a bez internetových předsudků. Otázka je jednoduchá. Jsou starší Tesly opravdu tak problematické, jak tvrdí jejich nejhlasitější kritici?

Značka, která rozhýbala celý obor

Bez ohledu na to, zda Teslu obdivujete, nebo vám není sympatická, její význam pro dějiny automobilismu se popírá jen těžko. V posledních desetiletích se objevilo jen minimum automobilek, které by dokázaly tak výrazně změnit směr celého odvětví. V době, kdy zavedení výrobci o elektromobilech spíše mluvili a vysvětlovali, proč ještě nenastal jejich čas, přišla Tesla s hotovým řešením. Ukázala, že technika už dávno dospěla do bodu, kdy lze stavět elektrická auta použitelná v běžném provozu a zároveň dost schopná na to, aby mohla soupeřit se spalovací konkurencí.

Právě tím zastihla tradiční značky nepřipravené. A i dlouhé roky po příchodu prvních globálně úspěšných modelů bylo zřejmé, že technologický náskok Tesly není jen krátkodobou epizodou. V mnoha směrech si držela náskok, který ostatní jen pomalu doháněli.

Druhá strana příběhu

Vedle této obdivuhodné části však existuje i méně lichotivá kapitola. Historii Tesly doprovázely opožděné dodávky, posouvané termíny, výrobní nedostatky a pověst problematické spolehlivosti. Mnozí jí předpovídali brzký konec, jenže značka přežila, rostla a dál lámala prodejní rekordy. Podle řady majitelů se navíc kvalita novější produkce výrazně zlepšila.

Jenže je fér dodat, že Tesla dlouho těžila hlavně z nadšení prvních zákazníků, tedy lidí ochotných tolerovat nedostatky výměnou za pocit, že jsou součástí technologického pokroku. Takoví zákazníci bývají ke svým autům mimořádně shovívaví. To ale nic nemění na tom, že každý běžný kupující očekává hotový a funkční výrobek, ne polotovar, který se bude zlepšovat až za jeho peníze.

Právě proto bylo zajímavé vyzkoušet dovezenou Teslu Model X z Německa po prvním majiteli, s nájezdem okolo padesáti tisíc kilometrů. Cílem nebylo značku předem odsoudit ani obhajovat, ale podívat se na konkrétní kus bez růžových brýlí.

První dojem, velké auto bez individuality

Na první pohled působí Model X přesně tak, jak byste čekali. Design značky sází na jednotný styl, takže bez ohledu na konkrétní kus se jednotlivé vozy od sebe liší hlavně barvou. Testovaný exemplář měl červený lak, který autu sluší, i když na některých místech bylo patrné lehce odlišné tónování. To samo o sobě sice nepůsobí ideálně, ale u Tesly to nepřekvapí.

Samotné tvary Modelu X jsou věcí vkusu. Model S působí elegantněji a vyváženěji, zatímco X je mohutné, vysoké a z určitých úhlů až neforemné. Pro někoho futuristické SUV, pro jiného nafouknutá karoserie bez lehkosti. To je ale subjektivní rovina. Mnohem podstatnější bylo to, co ukázala bližší prohlídka karoserie.

Kvalita montáže, slabina hned na první pohled

Už při detailnějším pohledu se potvrdilo to, co bývá u starších Tesel častým terčem kritiky. Slícování jednotlivých dílů karoserie bylo velmi slabé. Nešlo přitom o havarované auto, ale o vůz bez bouračky. Přesto působil dojmem, jako by ho někdo skládal bez potřebné přesnosti a kontroly. Mezery mezi panely byly nestejné skoro všude a v některých místech byly rozdíly viditelné i na první pohled.

Nejhůře na tom byla místa kolem zadních dveří typu falcon wing. Právě tam bylo nejvíc patrné, že jednotlivé části karoserie nesedí tak, jak by měly. U auta této cenové kategorie jde o věc, která se omlouvá jen velmi těžko. Upřímně řečeno, najít po roce 2000 nové auto sestavené tak nepřesně není vůbec jednoduché.

Kabina, minimalismus až na hranu

Po otevření dveří přišel další moment, který naznačil, že to ani uvnitř nebude bez výhrad. Auto řidiče rozpoznalo a dveře samo otevřelo, což na první pohled působí efektně. Jenže hned vzápětí byly vidět volně se pohybující části těsnění na obou stranách vozu, takže prvotní wow efekt rychle vystřídala skepse.

Interiér sází na extrémní jednoduchost. Tesla tomu říká minimalismus, jenže tady už se to blíží úplnému popření klasického pojetí kabiny. V podstatě vše se soustředí kolem obřího centrálního displeje. Nenajdete tu téměř nic, co by odvádělo pozornost, ale zároveň ani nic, co by působilo prémiově nebo nápaditě. Chybí detaily, chybí atmosféra, chybí dojem, že sedíte v drahém a pečlivě navrženém autě.

Na druhou stranu je potřeba uznat, že samotné slícování interiérových dílů bylo překvapivě slušné. Zatímco zvenku auto působilo odbyté, uvnitř se podobné nedostatky neprojevovaly v takové míře. Materiály však zůstávají spíš průměrné. Najdete tu hodně obyčejných plastů, umělá kůže na palubní desce i sedadlech nepůsobí zvlášť hodnotně a celkový stav kabiny odpovídal mnohem vyššímu nájezdu, než jaký vůz skutečně měl. Výsledek tedy není katastrofa, ale rozhodně ani nic, co by odpovídalo cenové hladině.

Velký tablet jako chlouba i problém

Centrální displej je jedním z hlavních symbolů Tesly, a proto si zaslouží samostatnou pozornost. Z hlediska ergonomie je celé řešení vlastně velmi schopné. Systém toho umí obrovské množství a přesto se v něm člověk zorientuje poměrně rychle. Ovládání nepůsobí složitě a většinu funkcí lze najít bez zdlouhavého studování návodu. V tom Tesla opravdu ukázala, že tradiční automobilky dlouho zaspávaly.

Jenže dobrý nápad nestačí, pokud ho zradí technické provedení. V testovaném autě byl systém výrazně pomalý, často se zasekával a někdy úplně přestal reagovat. Běžné listování v menu nepůsobilo plynule a občas se stalo, že systém potvrdil zadaný pokyn, ale ve skutečnosti nic neprovedl. To je přesně ten moment, kdy si člověk vzpomene, že obyčejné tlačítko v mnoha situacích funguje spolehlivěji než moderní dotykové rozhraní.

Navíc byl displej po třech letech používání už zřetelně unavený. Na několika místech nesl stopy vypálení, takže při navigaci zůstávaly viditelné obrysy ikon. Auto přitom mělo nahranou nejnovější dostupnou verzi softwaru. Vysvětlení znělo jednoduše, starší verze měly slabší hardware a novější kusy jsou na tom lépe. Z pohledu majitele to ale moc útěchy nepřináší.

Praktická stránka, tady Model X skutečně boduje

Pokud se odprostíme od výtek ke zpracování a elektronice, Model X ukáže i své velké přednosti. Jde o mimořádně prostorné auto, navržené tak, aby pohodlně zvládalo rodinné cestování i delší přesuny ve více lidech. Pozice za volantem je velmi dobrá a v první řadě sedadel je opravdu nadstandardní množství místa.

Obrovský dojem dělá čelní sklo, které zasahuje hluboko do střechy. Výhled ven je díky tomu neobvykle otevřený a pocit z jízdy je v tomhle směru skutečně výjimečný. Kabina působí vzdušně a člověk má téměř pocit, že sedí spíš v nějakém futuristickém dopravním prostředku než v běžném SUV. Tohle je jedna z věcí, které Model X umí opravdu skvěle.

Falcon wing, efektní a chytré řešení s jedním velkým ale

Velkou zvláštností Modelu X jsou zadní dveře otevírané vzhůru. V praxi nejde jen o efektní designový prvek, ale i o technicky promyšlené řešení. Dveře dokážou přizpůsobit úhel otevření okolní situaci, takže vedle těsně zaparkovaného auta nepotřebují tolik místa, jak by člověk čekal. Stejně tak umějí reagovat na nízký strop nad autem. Výsledkem je velmi pohodlný přístup do druhé řady, který působí skoro až nečekaně přirozeně.

Po otevření navíc vznikne obrovský vstupní prostor a nastupování je díky tomu mimořádně snadné. V tomto směru Model X skutečně nabízí něco, co jiné vozy neumějí. Jenže i tady se objevila zásadní výhrada. Dveře mají senzory, které by měly zabránit zavření do překážky nebo na člověka. U testovaného vozu však tato ochranná funkce nepracovala správně. Dveře se zavíraly bez ohledu na to, zda se pod nimi něco nachází. To už není jen drobná vada. To je problém, který může být v běžném provozu nebezpečný, zvlášť pokud se kolem auta pohybují děti.

Druhá a třetí řada, prostorová dominance

Když pomineme rizika spojená s technikou dveří, prostor uvnitř auta je skutečně mimořádný. Ve druhé řadě je tolik místa, že se tam bez problémů usadí tři dospělí, aniž by si vzájemně překáželi. Přístup do třetí řady je díky konstrukci dveří také mnohem jednodušší, než bývá u většiny sedmimístných SUV obvyklé.

Překvapující je i samotný prostor vzadu. I ve třetí řadě zůstává dost místa před koleny i nad hlavou. V tomhle ohledu Model X konkurenci opravdu převyšuje. Vedle velkého interiéru nabídne i slušný zavazadlový prostor a protože pod přední kapotou není spalovací motor, přidává ještě druhý kufr. Jako cestovní rodinné auto tedy dává Tesla velmi dobrý smysl.

Jízda, obří výkon a nečekaně dospělý projev

Testovaný vůz byl ve verzi X 100D Long Range, tedy ve variantě schopné nabídnout velmi solidní dojezd a současně mimořádně silnou dynamiku. I když nejde o nejostřejší provedení v nabídce, zrychlení je natolik intenzivní, že při razantním sešlápnutí plynu působí téměř absurdně. Dvojice elektromotorů si s hmotností kolem dvou a půl tuny poradí bez viditelné námahy.

Tentokrát ale nešlo o detailní rozbor výkonu, dojezdu ani dobíjení. Na takový verdikt by bylo potřeba s autem strávit mnohem víc času. Už po krátkém seznámení však bylo zřejmé, že právě v těchto disciplínách Tesla tradičně patří k nejsilnějším hráčům.

První metry a rychlý návrat do reality

Ještě než se auto rozjelo, přišla studená sprcha. Model X se nestartuje klasickým způsobem, jakmile máte klíč u sebe a usednete dovnitř, můžete vyrazit. Tedy alespoň teoreticky. V praxi elektronika opakovaně tvrdila, že klíč ve voze není, přestože byl celou dobu v kapse. Po několika pokusech, vystoupení, zamčení a opětovném nastoupení se auto nakonec umoudřilo a klíč rozpoznalo. Ani pak ale nebylo vyhráno, protože palubní systém ještě potřeboval načíst všechny funkce, než dovolil vyrazit.

Po rozjezdu přišlo další nepříjemné překvapení. Už na hladkém asfaltu se z útrob vozu ozývalo výrazné vrzání. První podezření směřovalo k nedovřeným dveřím nebo nějakému uvolněnému krytu, ale nic takového se nepotvrdilo. Po přejezdu na kostky se situace ještě zhoršila. Ozývaly se dveře, palubní deska i zadní část interiéru. Zvukový doprovod byl natolik výrazný, že úplně ničil očekávaný dojem tichého elektrického auta.

Po několika nerovnostech navíc vyšlo najevo, že podvozek už také nemá nejlepší období za sebou. Každá větší díra znamenala tupou ránu do karoserie. Samotné naladění odpružení přitom nebylo špatné, čekat se možná dalo o něco měkčí chování, ale ve městě vyloženě neobtěžovalo. Problém byl spíš v opotřebení konkrétního kusu než v základním nastavení podvozku.

Jízdní vlastnosti, tady Tesla umí překvapit

Aby to nevypadalo jednostranně, je potřeba říct, že z hlediska jízdního projevu umí Model X příjemně překvapit. Díky nízko uloženému těžišti působí jistě, vedení stopy je sebevědomé a řízení je příjemně strmé i tužší. Na tak velké a těžké SUV se auto pohybuje překvapivě suverénně. Nezáleží tolik na tom, jestli jede po dálnici, nebo po klikaté okresce, v obou případech dokáže působit vyzráleji, než by člověk podle vzhledu čekal.

Autopilot nebyl u tohoto kusu vzhledem ke stavu ostatních systémů předmětem testování. Z dřívější zkušenosti s jiným modelem značky však lze říct, že právě v této oblasti Tesla dlouho patřila ke špičce.

Verdikt ke konkrétnímu kusu

Je fér zdůraznit, že šlo o vůz z roku 2016, tedy o jednu z prvních sérií Modelu X. Sama automobilka v minulosti připouštěla, že začátky výroby nebyly bez problémů. Jenže zákazníka, který za takové auto zaplatil obrovské peníze, to pochopitelně příliš neuklidní.

Novější kusy mají podle všeho řadu dětských nemocí vyřešenou a nebylo by fér házet všechny Tesly do jednoho pytle. U tohoto konkrétního auta ale nezbývá než konstatovat, že jeho stav byl na daný věk a nájezd mimořádně špatný. Nebouraný vůz po prvním majiteli, s nájezdem lehce přes padesát tisíc kilometrů a stářím kolem tří let (v době testování), by zkrátka neměl působit dojmem téměř odepsaného stroje. Pokud se navíc objeví závada v oblasti bezpečnostních senzorů dveří, přestává jít jen o otázku komfortu nebo image.

Co z toho plyne pro zájemce o ojetou Teslu

Tesle jako značce lze stále fandit. Přinesla do světa aut nové myšlení, odvážná řešení a v mnoha ohledech posunula vývoj kupředu. Právě to je důvod, proč si získala tak silnou pozici. Současně ale platí, že zejména starší kusy mohou představovat velmi riskantní koupi. Pohonné ústrojí a baterie bývají často hodnoceny pozitivně, jenže u zbytku vozu se objevuje příliš mnoho otazníků. U novějších modelů se situace zřejmě zlepšila, skutečný obrázek však opět ukážou až ojetiny s odstupem času.

Pokud by měl tento konkrétní vůz sloužit jako varování, pak zní jasně. Ojetá Tesla Model X z raných let výroby může být fascinující technickou hračkou i prostorným rodinným autem, ale stejně tak se může proměnit ve velmi drahý problém. V krajním případě nejen finanční, ale i bezpečnostní. Při výběru podobného auta je proto na místě mimořádná opatrnost a důkladná kontrola. U některých kusů se totiž za futuristickou fasádou skrývá mnohem víc kompromisů, než by kdokoli čekal.

Co na autě zaujme

Největšími přednostmi Modelu X jsou mimořádný vnitřní prostor, chytrá a nápaditá technická řešení, velmi silná dynamika a stále také výhoda dobře vystavěného nabíjecího ekosystému. Silnou stránkou je i celková praktičnost pro delší cestování.

Co může odradit

Naopak největší slabinou tohoto konkrétního kusu bylo tristní dílenské zpracování, problematická spolehlivost a celkový dojem z vozu, který rozhodně neodpovídal nízkému nájezdu ani cenové kategorii. Pro řadu zájemců může být nevýhodou také slabší servisní jistota ve srovnání s tradičními značkami.

Za kolik se dnes v Česku prodává ojetá Tesla Model X

Ceny ojeté Tesly Model X jsou dnes v Česku pořád velmi rozkročené. Nejlevnější starší kusy začínají zhruba na 800 tisících korunách, zatímco novější auta a verze Plaid se běžně pohybují kolem 1,9 až 2,0 milionu korun.

Nejvíc nabídek leží ve středu trhu, tedy přibližně mezi 1,1 a 1,3 milionu korun. Právě tam se objevují hlavně vozy z let 2019 a 2020, často ve verzích Long Range nebo Performance. Levnější auta bývají starší, mají vyšší nájezd a obvykle představují větší riziko, zatímco mladší kusy si drží výrazně vyšší cenu.

Jednoduše řečeno, kdo v Česku vybírá ojetou Teslu Model X, musí počítat s tím, že pod milionem už jde spíš o lákavou vstupenku s otazníky, zatímco zachovalejší a novější vozy se stále prodávají za částky, které připomínají nové prémiové SUV.

📷 4 fotografií – klikněte pro zobrazení