Francouzský automobilový průmysl kdysi dokazoval, že luxusní vůz nemusí vypadat, jezdit ani fungovat stejně jako všechno ostatní. Citroën se nebál experimentovat s aerodynamikou, technikou, komfortem ani designem a výsledkem byla auta, která se nesmazatelně zapsala do historie.
Stačí připomenout původní Citroën DS z roku 1955, elegantní CX, technicky zajímavý GS nebo extravagantní kupé SM. Společným jmenovatelem těchto modelů nebyl pouze neobvyklý vzhled. Nabízely také hydropneumatické odpružení, odvážná konstrukční řešení a úroveň pohodlí, které tehdejší konkurence často nedokázala nabídnout.
Posledními výraznými připomínkami této éry se staly druhá generace Citroënu C5 a především majestátní Citroën C6. Právě u něj jako by se uzavřela kapitola velkých francouzských korábů, které se nesnažily kopírovat německé prémiové značky a šly vlastní cestou.
V dubnu 2025 však začala výroba modelu DS N°8, jenž se pokouší část této atmosféry vrátit do současnosti. Nevyužívá hydraulický podvozek ani spalovací motor. Přesto se snaží navázat na dobu, kdy francouzské luxusní auto znamenalo odvahu, originalitu a trochu zvláštního kouzla. Otázkou zůstává, zda mu k tomu stačí extravagantní vzhled a elektrický pohon.
Design je nejsilnější stránkou celého auta
Na DS N°8 je nejlepší skutečnost, že si ji prakticky nelze splést s jiným automobilem. Zatímco řada současných elektromobilů využívá podobné proporce, hladké plochy a téměř zaměnitelné siluety, francouzská novinka působí odlišně už při prvním pohledu.
Při pohledu z profilu mi dokonce připomněla jeden mimořádně vzácný historický Citroën. Jde o model M35, tedy experimentální kupé odvozené od Ami 8, které využívalo rotační Wankelův motor. DS N°8 samozřejmě není jeho moderní kopií, určité podobnosti v siluetě, sklonu střechy a práci s bočními liniemi však přehlédnout nelze.
Mohlo by vás zajímat
Karoserie kombinuje ostré hrany, výrazné zlomy a neobvykle tvarované detaily. Celek přesto nepůsobí přeplácaně. Právě naopak. Designéři dokázali vytvořit auto, které vypadá sebevědomě, moderně a současně trochu futuristicky.
Světelná maska přitahuje pozornost
Nejvýraznější částí přední partie je prosklená a podsvícená maska DS Luminascreen. Společně s úzkými světlomety a dlouhými prvky denního svícení vytváří nezaměnitelný světelný podpis. V noci auto působí téměř jako koncept, který se omylem dostal do sériové výroby.
Velmi originálně je vyřešen také zadní sloupek. Má nezvyklý tvar a současně ukrývá zapuštěné kliky zadních dveří. Jde o detail, který není pouze samoúčelnou designovou hříčkou. Pomáhá zachovat čistotu boční siluety a zdůrazňuje splývavou linii střechy.
Zadní část pokračuje ve stejném duchu. Nechybí rozměrné logo DS Automobiles ani nápadně tvarované svítilny. Jejich světelný podpis se na krajích stáčí směrem dolů, díky čemuž auto snadno poznáte také zezadu.
Zajímavým prvkem je decentní odtrhová hrana navazující na spodní část zadního okna. V kombinaci s modrým lakem Topaz a dvacetipalcovými koly Lyrae působila testovaná konfigurace skutečně působivě. DS N°8 se zkrátka nestydí být nápadná a v tomto směru své poslání splňuje dokonale.
Kabina připomíná moderní uměleckou instalaci
Interiér pokračuje v extravagantním stylu karoserie. Po usednutí za volant nejspíš chvíli nebudete vědět, kam se podívat dříve. Palubní deska, výplně dveří, výdechy ventilace i ovládací prvky mají neobvyklé tvary a vytvářejí prostředí, které se zásadně liší od tradičně pojatých prémiových automobilů. Pro někoho bude kabina odvážná, kreativní a inspirativní. Jinému může připadat příliš složitá a výstřední. Rozhodně však není nudná.
Největší pozornost přitahuje volant. Jeho tvar připomíná spíše lodní kormidlo než klasický automobilový ovládací prvek. Prakticky každý, komu jsem vůz ukázal, si ho okamžitě všiml a většina reakcí nebyla příliš pozitivní.
Ani mně volant úplně nevyhovoval. Při běžném držení rukou přibližně v poloze tři čtvrtě na tři nejsou jeho neobvyklé tvary zrovna ideální. Design zde podle mého názoru dostal přednost před ergonomií, což je u auta zaměřeného na pohodlné cestování trochu škoda.
Materiály a zpracování umí nadchnout
Zbytek interiéru nabízí řadu krásných detailů. Palubní deska a horní části výplní dveří působí kvalitně, originálně a draze. Je na nich vidět snaha vytvořit něco jiného než běžnou prémiovou kabinu sestavenou z velkých obrazovek, černých lesklých plastů a několika kovových dekorů.
Testované provedení kombinovalo modrou kůži Nappa s Alcantarou. Výsledkem bylo velmi příjemné prostředí, které působilo útulněji než interiéry mnoha německých konkurentů.
Velkou pochvalu si zaslouží také audiosystém Electra 3D od společnosti Focal. Nabízí čistý, prostorový a velmi přesvědčivý zvuk. Právě kvalitní hudební aparatura se do podobně extravagantního luxusního vozu hodí dokonale.
Sedadla patří k nejpříjemnějším prvkům výbavy
Přední sedadla nejsou pouze dobře tvarovaná. Nabízejí také rozsáhlou komfortní výbavu. Nechybí vyhřívání, ventilace ani masážní funkce. K dispozici je dokonce teplý vzduch směřující na oblast krku.
Nemohu říct, že bych tuto funkci nutně potřeboval, v chladném počasí však může být příjemná. Především ale ukazuje, jak daleko chtěla značka při vytváření luxusní atmosféry zajít.
Součástí výbavy je také systém Clean Cabin společně s funkcí Air Quality System. Auto sleduje kvalitu vzduchu a dokáže účinně omezovat průnik nečistot do interiéru. V praxi byl jeho účinek skutečně znatelný, což oceníte především při jízdě ve městě nebo v hustém provozu.
Luxusní dojem narušují laciné plasty
Právě proto zamrzí, že se v interiéru objevují materiály, které by člověk v automobilu této cenové kategorie vůbec nečekal. Nejlepším příkladem jsou dveřní výplně. Jejich horní část vypadá výborně, nabízí propracovaný design a hodnotné materiály. Směrem dolů se však vše dramaticky mění. Spodní část tvoří tvrdý a poměrně nevzhledný plast, který připomíná spíše interiér užitkového vozu.
U auta se základní cenou 1 590 000 Kč je takové řešení obtížně pochopitelné. DS N°8 chce konkurovat prémiovým značkám, jenže podobné detaily její ambice zbytečně oslabují.
Podobně působí také plastový kryt na boku předních sedadel, ve kterém jsou umístěny ovladače jejich nastavení. Funkčně mu nelze nic zásadního vytknout, materiálově však za zbytkem kabiny výrazně zaostává.
Infotainment není špatný, ale potřeboval by zrychlit
Multimediální systém nelze označit za nepřehledný nebo vyloženě nepovedený. Nabídky dávají smysl a po krátkém seznámení se v nich dá poměrně dobře orientovat.
Horší je rychlost reakcí. Po stisknutí některých položek systém reagoval se znatelným zpožděním. Nešlo o problém, který by mi během jízdy zásadně vadil, v automobilu za dva miliony korun však člověk očekává okamžité odezvy. Právě software a rychlost infotainmentu dnes tvoří důležitou součást celkového prémiového dojmu. V tomto ohledu má DS stále prostor pro zlepšení.
Zavazadlový prostor neurazí, rekordy ale neláme
Kufr nabízí objem 620 litrů. Jde o použitelnou hodnotu, která postačí na rodinnou dovolenou i běžné každodenní potřeby. Vzhledem k rozměrům vozu bych však očekával možná ještě o něco větší prostor.
Je ale nutné připomenout, že DS N°8 je čistě elektrický automobil. Akumulátor uložený v podlaze i elektrická technika mají určité prostorové nároky. Výsledný objem zavazadelníku proto nelze považovat za vyloženě špatný.
Dva elektromotory a téměř sto kilowatthodin
Testovaná DS N°8 využívala akumulátor s kapacitou 97,2 kWh. Podle údajů výrobce má tato verze zvládnout na jedno nabití až 650 kilometrů.
Takový údaj samozřejmě závisí na stylu jízdy, teplotě, rychlosti i využívání komfortních funkcí. Přesto se ukázalo, že nejde o zcela nereálnou hodnotu. Při rozumném tempu dokáže auto nabídnout velmi slušný dojezd. O pohon verze AWD se starají dva synchronní elektromotory. Jeden pohání přední a druhý zadní nápravu. Celkový systémový výkon dosahuje 257 kW.
DS N°8 přitom není žádný lehký automobil. Pohotovostní hmotnost se pohybuje kolem 2,3 tuny. Přesto dokáže díky okamžitému nástupu výkonu zrychlovat velmi přesvědčivě. Na dálnici i při předjíždění má dostatečnou rezervu a rozhodně nepůsobí pomalu. Při častém využívání výkonu však energie z baterie mizí poměrně rychle. To není u těžkého a výkonného elektromobilu nic překvapivého.
Hlavním cílem je pohodlí
DS N°8 se nesnaží předstírat, že jde o sportovní vůz. A je dobře, že se vydala jiným směrem. Jejím hlavním úkolem je nabídnout klidné, komfortní a uvolněné cestování. Vpředu pracuje zavěšení typu McPherson, zatímco zadní náprava využívá víceprvkovou konstrukci. Důležitější je však systém DS Active Scan Suspension.
Přední kamera průběžně sleduje povrch vozovky před automobilem. Elektronika následně upravuje nastavení tlumičů ještě před tím, než kola na nerovnost najedou. V praxi systém dokáže část výmolů a příčných nerovností velmi dobře odfiltrovat.
Mohlo by vás zajímat
Není to návrat legendární hydropneumatiky a DS N°8 se nad silnicí nevznáší způsobem, jaký nabízely staré Citroëny. Přesto patří mezi příjemně naladěné elektromobily a na delších trasách umí posádku velmi dobře izolovat od okolního světa.
Rychlé zatáčky nejsou její oblíbenou disciplínou
V prudších zatáčkách se projeví vysoká hmotnost a komfortní naladění. Auto se nesnaží řidiče aktivně vtahovat do děje a nedává mu pocit lehkosti ani bezprostřednosti.
To však nelze považovat za zásadní chybu. DS N°8 má být luxusním cestovním vozem, nikoli sportovním sedanem. Problém by nastal pouze ve chvíli, kdy by se značka snažila zákazníky přesvědčit o opaku.
Při klidném tempu funguje podvozek dobře. Auto je stabilní, tiché a působí sebejistě. Nejlépe se cítí na dálnici nebo na dlouhých okresních cestách, kde může využít svou komfortní povahu.
Spotřeba zůstala na rozumné úrovni
Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu kolem 16,6 kWh na 100 kilometrů. Během testu jsem se pohyboval přibližně kolem 20 kWh na 100 kilometrů. Vzhledem k zapnuté klimatizaci, vysoké hmotnosti a časté dálniční jízdě rychlostí nad 130 km/h jde podle mého názoru o solidní výsledek. Při klidnějším tempu by nebyl problém dostat se níže.
Dojezd proto může být při běžném používání skutečně velmi dobrý. Velká baterie zde není pouze marketingovou položkou v technické tabulce, ale reálně umožňuje absolvovat dlouhé trasy bez častého nabíjení.
Rekuperace dokáže výrazně pomoci
Příjemně mě překvapil systém rekuperace, jehož intenzitu lze nastavovat pádly pod volantem. Při cestě k místu vrácení vozu zbýval podle palubního počítače dojezd 50 kilometrů. Cíl se nacházel přibližně 15 kilometrů od mého domu. Po příjezdu auto stále ukazovalo 49 kilometrů.
Samozřejmě záleželo na profilu trasy a stylu jízdy, výsledek však dobře ukazuje, že účinná rekuperace může v příznivých podmínkách velkou část spotřebované energie získat zpět. Možnost měnit její intenzitu pomocí pádel je navíc intuitivní a umožňuje rychle reagovat na aktuální provoz.
Nejlevnější verze stojí téměř 1,6 milionu korun
DS N°8 vstupuje na český trh s cenou 1 590 000 Kč včetně DPH. Za tuto částku zákazník získá provedení Pallas s pohonem předních kol a jedním elektromotorem. Výše stojí varianta Étoile, opět s pohonem přední nápravy. Její cena začíná na 1 790 000 Kč.
Testované provedení Étoile AWD s dvojicí elektromotorů a pohonem všech kol vyjde nejméně na 1 990 000 Kč. Stejnou základní cenu má také vrcholně pojatá edice Jules Verne s předním pohonem. Úplný vrchol nabídky představuje Jules Verne AWD. Za tuto konfiguraci si DS účtuje 2 090 000 Kč včetně DPH.
Levné auto to rozhodně není. Zákazník se dostává do cenové oblasti zavedených prémiových značek, které nabízejí širší servisní síť, silnější image a často také propracovanější software nebo hodnotnější materiály v méně viditelných částech interiéru.
Rozumem se DS N°8 vysvětluje obtížně
DS N°8 se pravděpodobně nikdy nestane masově prodávaným modelem. Její design bude část lidí fascinovat a jinou část spolehlivě odradí. Cena je vysoká, značka na trhu nemá takovou pozici jako tradiční německé prémiové automobilky a několik detailů v kabině působí zbytečně lacině.
Přesto má toto auto jednu zásadní přednost. Je osobité.
Nesnaží se zalíbit úplně každému. Nekopíruje zavedené recepty a nechce působit jako další anonymní elektrické SUV. Nabízí neobvyklý vzhled, extravagantní interiér, vysoký komfort a pocit, že řídíte něco výjimečného. Právě originalita může být hlavním důvodem, proč si ji někdo koupí.
Auto pro umělce, sběratele a milovníky francouzských zvláštností
Majitel DS N°8 pravděpodobně nebude člověkem, který si před nákupem vytvoří tabulku s porovnáním ceny, zůstatkové hodnoty, velikosti kufru a rychlosti nabíjení. Spíše půjde o zákazníka, který má dostatek peněz, oceňuje francouzský design a nechce jezdit stejným autem jako jeho sousedé. Může to být umělec, architekt, designér, dlouholetý obdivovatel Citroënu nebo jednoduše někdo, komu běžná nabídka luxusních elektromobilů připadá příliš nudná.
Pro racionálně uvažujícího kupujícího existují výhodnější, praktičtější a v některých ohledech propracovanější alternativy. Pro člověka hledajícího automobilovou výstřednost však DS N°8 představuje jednu z mála skutečně odvážných možností.
Může se z ní stát budoucí rarita
Navzdory zmíněným nedostatkům jde o automobil, který si zaslouží pozornost. Není dokonalý, ale má charakter. V době, kdy stále více vozů vypadá podobně a používá téměř shodná technická řešení, působí podobná odvaha sympaticky.
Mohlo by vás zajímat
DS N°8 možná na legendární Citroëny nenavazuje technikou. Určitý kus jejich ducha však v sobě přece jen má. Je zvláštní, pohodlná, trochu nepraktická, drahá a zcela nezaměnitelná.
Právě omezený počet prodaných kusů a výrazný design mohou způsobit, že se z ní za několik let stane vyhledávaná rarita. Na označení budoucího sběratelského vozu je dnes samozřejmě příliš brzy. Přesto bych se vůbec nedivil, kdyby se na DS N°8 jednou vzpomínalo jako na jeden z posledních skutečně extravagantních francouzských automobilů.
Napsat komentář