Debata o elektromobilitě se často stáčí k tomu, zda má Evropa vůbec dostatečně hustou síť veřejných nabíječek. Právě nedostatek infrastruktury bývá zmiňován jako jeden z hlavních důvodů, proč mají někteří motoristé z přechodu na elektrický pohon stále obavy. Nová data ale ukazují, že přinejmenším z celoevropského pohledu už situace zdaleka není tak kritická.
Podle analýzy organizace Transport & Environment roste veřejná nabíjecí síť v Evropské unii rychleji než samotný počet elektromobilů. Řada zemí už navíc splňuje požadavky evropské legislativy s výraznou rezervou.
Za pět let se počet nabíjecích bodů zpětinásobil
Na konci roku 2025 bylo v členských státech Evropské unie přibližně 1,1 milionu veřejně dostupných nabíjecích bodů. Ve srovnání s rokem 2020 jde zhruba o pětinásobný nárůst.
Rozšiřování infrastruktury tedy v posledních letech výrazně zrychlilo. Podstatné přitom není jen samotné množství stojanů, ale také jejich celkový výkon a dostupnost v poměru k počtu registrovaných elektrických automobilů.
Mohlo by vás zajímat
Právě těmito parametry se zabývá evropské nařízení AFIR, které určuje minimální požadavky na infrastrukturu pro alternativní paliva.
Téměř všechny země už požadavky splňují
Z analýzy T&E vyplývá, že požadavkům nařízení AFIR už vyhovují všechny členské země Evropské unie s výjimkou Malty.
Ještě výraznější je pohled na celkovou nabíjecí kapacitu. Ta podle dostupných dat překračuje evropský cíl přibližně o 180 procent. Jinými slovy, současná infrastruktura je z hlediska stanovených požadavků podstatně dál, než musela být.
Transport & Environment proto upozorňuje, že tvrzení o zásadním nedostatku veřejných nabíječek už ve velké části Evropy neodpovídá skutečnému stavu.
Organizace tím zároveň reaguje na argumentaci některých automobilek, podle nichž je právě pomalá výstavba nabíjecích míst jednou z hlavních příčin slabšího zájmu zákazníků o elektromobily.
Slabším místem zůstávají hlavní silniční tahy
To ovšem neznamená, že je evropská infrastruktura hotová a bez problémů. Největší mezery stále existují především na hlavních dálničních a silničních koridorech.
Evropská pravidla počítají s tím, že na základní síti TEN-T mají být ultrarychlé nabíjecí stanice dostupné přibližně každých 60 kilometrů. K červnu 2026 bylo tímto způsobem pokryto asi 79 procent hlavní evropské silniční sítě.
Rozdíly mezi jednotlivými částmi Evropy jsou přitom značné. Západní Evropa se už dostala nad 99 procent pokrytí, zatímco státy ve střední, východní a jižní části kontinentu stále část potřebné infrastruktury dohánějí.
Polsko ukazuje, jak rychle se dá ztráta stáhnout
Za příklad rychlého rozvoje může posloužit Polsko. Jeho pokrytí sítě TEN-T se během méně než dvou let zvýšilo přibližně z 20 na 59 procent.
Jde o jeden z nejrychlejších posunů v rámci celé Evropy a zároveň o důkaz, že nedostatky na hlavních trasách lze při dostatečných investicích odstranit poměrně rychle.
Podobný rozvoj bude muset pokračovat i v dalších zemích, které zatím za západoevropským průměrem zaostávají.
K dosažení dalších cílů nemusí vznikat stovky nových míst
Zajímavé je také zjištění, že další rozvoj nemusí automaticky znamenat rozsáhlou výstavbu zcela nových nabíjecích areálů.
Podle Transport & Environment by více než 90 procent zbývajících požadavků AFIR bylo možné splnit modernizací přibližně 70 již existujících lokalit.
Nejvíce se to týká Španělska, Polska a Rumunska. V praxi by tak v řadě případů stačilo navýšit výkon nebo kapacitu současných stanic místo budování nových míst od základů.
Veřejné nabíječky jsou jen část celého systému
Při hodnocení dostupnosti nabíjení je navíc potřeba počítat s tím, že veřejné stojany představují pouze jednu část infrastruktury.
Velká část majitelů elektromobilů doplňuje energii doma, případně v zaměstnání. Právě domácí nabíjení bývá z dlouhodobého hlediska nejlevnější a pro běžného uživatele také nejpohodlnější.
Veřejné rychlonabíječky pak hrají zásadní roli především při delších cestách nebo u řidičů, kteří nemají možnost nabíjet na vlastním parkovacím místě.
Evropská síť dnes roste rychleji než elektrický vozový park
Nejnovější čísla tak vykreslují trochu jiný obraz, než jaký se často objevuje ve veřejné debatě. Evropa sice stále nemá všechny hlavní tahy pokryté ideálně a mezi jednotlivými zeměmi existují výrazné rozdíly, celkový vývoj je ale jednoznačný.
Počet i výkon veřejných nabíjecích bodů rostou vysokým tempem a ve většině členských států už infrastruktura splňuje evropské požadavky s rezervou.
Mohlo by vás zajímat
Argument, že rozvoji elektromobility brání především nedostatek veřejných nabíječek, tak postupně ztrácí na síle. Zásadnější otázkou do dalších let bude spíš to, zda se podaří odstranit poslední slabá místa na dálkových trasách a zároveň zpřístupnit pohodlné nabíjení také lidem, kteří nemají vlastní garáž nebo parkovací stání.
Napsat komentář