V řadě evropských států začíná být hodně živo kolem otázky, jak financovat silnice a další infrastrukturu v době, kdy přibývá elektromobilů. Dnešní model stojí hlavně na spotřební dani z benzínu a nafty – jenže tu majitelé aut do zásuvky úplně obcházejí. Proto se rodí konkrétní nápady, jak jejich provoz zdanit. V čele stojí Švýcarsko a Island, kde už leží na stole docela detailní návrhy.

Do hledáčku se přitom dostává nejen samotný počet ujetých kilometrů v elektroautě, ale i energie, kterou vůz „spolkne“ při dobíjení, ať už z domácí zásuvky nebo z veřejné rychlonabíječky. A není to pro nás vůbec vzdálené téma – i v Česku se čím dál víc nahlas mluví o tom, jak časem srovnat daňovou zátěž mezi „zásuvkáři“ a řidiči spalovacích aut.

Švýcarsko: platba za kilometry a daň z nabíjení

Švýcaři jsou první v Evropě, kdo sepsali dva jasné mechanismy, jak elektromobily zpoplatnit. První je jednoduchý poplatek za ujetou vzdálenost. Logika je přímočará: čím víc jezdíte, tím víc využíváte silnice, mosty a tunely. Výše daně by se tedy odvíjela od skutečného nájezdu auta, který by v určitých intervalech – třeba jednou za rok nebo za dva – zapisovaly stanice technické kontroly.

Druhý směr připomíná jakousi „daň ze zelené elektřiny“. Zpoplatněna by byla veškerá elektrická energie, která skončí v bateriích elektrických vozidel. Nejen na komerčních nabíječkách, ale i doma v garáži. A tady se dostáváme k zásadnímu problému: spousta majitelů elektromobilů nabíjí z vlastní fotovoltaiky nebo jiných domácích zdrojů. Spravedlivě odlišit „běžnou“ spotřebu elektřiny od té, která jde do auta, by v takových případech bylo administrativní peklo.

Island: kilometr zpoplatněný už několik let

Island šel do zdanění provozu elektroaut mnohem dřív než zbytek Evropy – už v roce 2018. V tomhle severském ostrovním státě funguje daň z ujetých kilometrů, kterou platí pouze majitelé plně elektrických vozů a plug-in hybridů. Kompletně elektrické auto vyjde zhruba na 1 Kč za kilometr, řidiči plug-in hybridů odvádějí asi o třetinu menší částku.

Pro přiblížení: z dostupných statistik vyplývá, že průměrný islandský majitel elektromobilu odvede na této provozní dani zhruba 13 700 korun ročně. V případě plug-in hybridu se roční účet pohybuje kolem 9 040 korun. Z českého pohledu to rozhodně nejsou zanedbatelné sumy. Islandský systém je ale nastavený tak, že auta se spalovacími motory stále nesou celkově vyšší poplatky, které pak financují síť silnic a dálnic. Elektromobily však už nejsou v každodenním provozu bezkonkurenčně zvýhodněné, jak tomu bývalo dřív.

Česko: zatím jen ekopoplatek, ale diskuse houstne

U nás dnes řidiči řeší v podstatě jen ekologický poplatek při přepisu starších aut s emisní normou EURO 2 a nižší. Speciální zdanění najetých kilometrů u elektrických aut nebo poplatky za domácí nabíjení zatím na papíře nejsou – diskutuje se jen v rovině možných scénářů. Švýcarský model ale postupně proniká i do tuzemských odborných debat a začíná se o něm mluvit jako o reálné inspiraci.

Ministerstvo dopravy ČR podle dostupných informací vážně zvažuje zavedení mýtného v centrech měst a zároveň se zabývá možností sledovat domácí nabíjení přes chytré měřicí systémy. Můj osobní dojem je, že je to spíš otázka „kdy“, než „jestli“. A až se nějaká forma zdanění elektromobilů skutečně zavede, může to výrazně zbrzdit jejich rozšíření mezi běžnými řidiči.

Spravedlnost pro silnice vs. budoucnost elektromobility

Na jednu stranu je těžké zpochybnit argument, že ve srovnání s konvenčními vozy je určité zdanění elektromobilů férové. Peníze na údržbu a rozvoj infrastruktury se někde vzít musí – ideálně tam, kde se ta infrastruktura nejvíc používá. Z čistě systémového hlediska to dává smysl. Přesto ve mně představa detailního zpoplatnění každého kilometru nebo kilowatthodiny vyvolává dost rozporuplné pocity.

Kdo si v posledních letech kupoval elektromobil, často počítal právě s výrazně nižšími provozními náklady. Jenže elektřina sama o sobě už dnes rozhodně není levná, pokud zrovna nenabíjíte chytře a z vlastní střechy. A kdyby se navrch objevila daň z nájezdu a z každého dobíjení, velmi pravděpodobně by se razantně snížila atraktivita dostupnějších elektrických modelů. Křivka jejich prodejů by místo růstu mohla začít směřovat dolů – a s ní i šance, že se elektromobilita stane skutečně masovým fenoménem.